Odpouštějící milost

• Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Iz 1,18)

Má duše, tvůj Bůh tě volá do své audienční síně! Nekonečná čistota se snaží domluvit s nekonečnou ničemností! Bůh se sklání, aby mluvil s prachem! Neboj se toho setkání. Je to nejmilostivější a nejpodivuhodnější ze všech setkání. Sám Hospodin přerušuje mlčení! Vyslovuje tu nejlepší zvěst, jakou může ztracená duše nebo ztracený svět slyšet: „Bůh v Kristu usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění.“ Cože? Ano, ty hříchy jako šarlat a purpur, ty všechny mají být odpuštěny a zapomenuty! Spravedlivý Bůh „ospravedlňuje“ bezbožné! Nejmocnější ze všech bytostí, nejlaskavější ze všech!

Ach, čím si zasloužíš takovou lásku? Mohl jsi znát svého Boha jen jako „stravující oheň“ a neměl jsi před sebou nic než „očekávání strašlivé pomsty“! Toto milostivé setkání tě vybízí, abys rozptýlil své obavy! Říká ti, že padnout do jeho rukou už není „strašlivé“, ale požehnané! Uzavřel ses snad před těmito jeho návrhy? Dokud se s ním nesmíříš, bude ti štěstí cizí. I kdybys měl všechno ostatní, bez Boha budeš „skutečně ztracený“. Pane! Jdu k tobě. Protože je tvá milost odpuštění nabízena zdarma, tak ji také zdarma přijmu. Kéž bych i nyní mohl naslouchat radostným slovům: „Synu, dcero, buď dobré mysli, tvé hříchy, kterých je mnoho, jsou ti všechny odpuštěny.“