Vítězství nad hříchem

V čem spočívá tajemství vítězství nad hříchem?

Pamatuj, že Ježíšova krev tě neustále očišťuje

Je milé všímat si přítomného času v Písmu. Odpouští, uzdravuje, vykupuje, korunuje, se uspokojuje, vykonává soud, ale nejkrásnější ze všech je přece jen tento přítomný čas: „krev Krista Ježíše očišťuje nás od každého hříchu“. Očistil nás, když jsme po prvé poklekli u jeho kříže, a až překročíme zlatý práh, očistí nás od poslední skvrny hříchu. Ale očišťuje také v každé hodině, jako když potok teče v řečišti přes kameny, až se třpytí a lesknou; nebo jako slzy, které zavlažuji oči a uchovávají jejich jas a čistotu, i když vzduch je plný prachu. Existence hříšné přirozenosti je zlo, které stále potřebuje protijed. Vnitřní projevy této přirozenosti pod náporem pokušení vyžadují neustálé očišťování. Také to v našem životě potřebuje odpuštění, co jsme si ještě ponechali, poněvadž jsme to dosud měli za neškodné, co však jednoho dne v rostoucím světle poznání odsoudíme a odložíme. Ve všech těchto potřebách je dostačující pomoc v krvi Ježíšově, která za nás stále volá k Bohu. I když ho neprosíme, nevzpomínáme na něj a neuvědomujeme si, že ho potřebujeme, i tak nám a v nás slouží svým nepřetržitým požehnáním.

Považuj se za mrtvého ve vztahu k hříchu

Hřích nemá nad mrtvým člověkem žádnou moc. Oblečte ho do těch nejpůvabnějších šatů, a přesto s ním nijak nepohnete. Slzy, úsměvy, slova ani rány nedokážou v chladné mrtvole probudit odezvu. Žádná výzva ji nyní nerozhýbe, dokud neuslyší hlas Božího Syna. Takový je náš stav, pokud jde o volání hříchu. Bůh na nás pohlíží jako na ty, kdo byli ukřižováni s Kristem a jsou s ním mrtví. V něm jsme přešli ze světa hříchu a smrti do světa slávy vzkříšení. To je podel Božího pohledu naše vlastnictví; je na nás, abychom to přijali a skrze víru uvedli do života. Nemusíme pociťovat žádný velký rozdíl, ale musíme věřit, že je; musíme jednat, jako by tomu tak bylo.

Naše děti si někdy hrají na to, jak vyznávají víru; i my máme vyznávat víru a také se máme naučit cítit se podle toho, jak věříme. Když tě tedy pokušení přemlouvá, řekni: „Jsem pro tebe mrtvý, neplýtvej svými silami na toho, kdo nedbá na tvá kouzla a je bezcitný k tvým půvabům, nemáš nade mnou větší moc než nad mým Pánem a Hlavou.“ „Považujte se za skutečně mrtvé hříchu, ale živé Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána“ (Ř 6,2).

Choď Duchem; zůstávej v Duchu svatém

Duch svatý je v srdci každého věřícího (Ř 8,9). Příliš často je však zavřený v nějakém podkroví v zadní části domu, zatímco zbytek zaplňuje svět. A dokud je tomu tak, existuje jen jeden dlouhý únavný příběh: Příběh porážky a nepokoje. Ale on není spokojený. Nevíte, že Duch, kterého do nás vložil, aby v nás přebýval, po nás žárlivě touží (Jk 4,5)? Šťastní jsou ti, kdo se mu poddávají. Pak je naplní, je jako příliv, který naplní přístav a vyzdvihne lodě z bahna břehu, bude v nich přebývat, rozlévat v nich vůni Ježíšovy lásky a zjeví hluboké Boží věci. S Duchem Božím vždy poznáme, kdy se mýlíme. V okamžiku, kdy jsme ho zarmoutili, se naše svědomí zatemní. A pokud si takovou temnotu uvědomíme, uděláme dobře, když si nedáme pokoj, dokud pod jeho zářivým světlem neodhalíme příčinu, nevyznáme ji a neodstraníme ji. Kromě toho, žijeme-li a chodíme-li v Duchu, zjistíme, že působí proti vzplanutí naší staré přirozenosti. Působí proti ní takovým způsobem, jako dezinfekční látka působí proti zárodkům nemoci, které se vznášejí v zamořeném domě – působí tak, že „nečiníme to, co bychom chtěli“ (Ga 5,17, ČSP). Toto je jedno z nejcennějších slov v Novém zákoně. Pokud jste ho ještě nikdy neokusili, prosím vás, abyste ho začali ověřovat v každodenní zkušenosti. „Choďte Duchem“ hodinu za hodinou v bdělé poslušnosti jeho sebemenším podnětům, a zjistíte, že „žádost těla nedokonáte“.

Jakmile rozpoznáš pokušení, okamžitě se obrať k Ježíši

Uteč k němu rychleji než dítě, které se běží schovat pod matčinu sukni, když v domě spatří cizí tvář. Ráno, dříve než opustíš svůj pokoj, se zcela odevzdej do jeho rukou a spolehni se na to, že on je schopen ochránit to, co mu svěřuješ. Vyjdi ze svého pokoje s jistotou, že tě přikryje svými perutěmi a že budeš spočívat pod jeho křídly. A až přijde pokušitel, okamžitě vzhlédni a řekni: „Ježíši, důvěřuji ti, že mě ochráníš.“ To je to, co apoštol Pavel nazývá používáním štítu víry. Pohled víry vzhůru staví Ježíše jako štít mezi pokušitele a tebe. Můžeš procházet životem a stokrát denně si opakovat: Ježíš mě chrání a nikdy nenechá zahanbit ty, kdo mu důvěřují. „On má moc ochránit tě i před pádem“ (Ju 24). Můžeš být vystaven vnějšímu tlaku pokušení, můžeš zakoušet působení zla uvnitř, a přesto tvá vůle, upřeně vzhlížející k Ježíši, zůstane pevná, neochvějná a nepoddajná. Žádná zbraň, která je proti tobě ukovaná v pekelné zbrojnici, nebude mít úspěch.

Existuje ještě něco lepšího

To mě naučil jeden šedovlasý duchovní v pracovně děkanství v Southamptonu. Jednou, když se ocitl v pokušení silného rozčilení, nám řekl, že vzhlédl a vyžádal si Kristovu trpělivost a mírnost; od té doby se stalo jeho životním zvykem obracet se na něj s žádostí o ctnost, jejíž nedostatek u sebe pociťoval. Ve chvílích nepokoje tvůj pokoj, Pane. V okamžicích podráždění tvou trpělivost, Pane. V době pokušení tvou čistotu, Pane. V hodinách slabosti – tvoji sílu, Pane.

To bylo pro mne poselství přímo od trůnu; do té doby jsem se spokojoval s tím, že jsem se zbavoval břemen; nyní jsem začal sahat po pozitivním požehnání a z každého pokušení jsem učinil příležitost k získání dalšího zlatého listu. Zkus to, milý čtenáři.

Když takto mluvím, setkávám se někdy s námitkou: „Ach, pane, to je sice pravda, že Pán mě ochrání, když k němu budu vzhlížet, jenže já na to často zapomínám, abych k němu včas vzhlížel.“ To je způsobené některou ze tří věcí.

Příčiny našich porážek

Možná jsi Ježíši plně neodevzdal své srdce a svůj život

Neustálé porážky vždy ukazují na selhání v odevzdání se. Nemůžeš očekávat, že tě Kristus bude chránit, jestliže není tvým Králem, jestliže jsi mu zcela nevydal své srdce a svůj život. Kristus nemůže být ochráncem, pokud není králem. A nebude žádným králem, pokud nebude králem všeho.

Nebo je tu možná nedostatek bdělosti

Kristus nás nebude chránit, pokud se bezstarostně a bezmyšlenkovitě vydáváme na cestu pokušení. Pověří své anděly, aby na nás dohlíželi na každé cestě povinností, ale ne aby nás chytali pokaždé, když se chceme vrhnout z výšiny řepy. Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.

Nebo se možná nedostatečně sytíš Božím slovem

Nikdo nemůže žít životem víry jen tak, aniž by dlouhodobě čekal na Boha v láskyplném studiu Bible a v modlitbě. Člověk, který si po ránu neudělá čas na osobní pobožnost, nebude schopen cele chodit s Bohem. A z těchto dvou věcí je zbožné rozjímání nad Slovem pro zdraví duše důležitější než samotná modlitba. Je potřebnější, abys slyšel Boží slova, než aby Bůh slyšel tvá, i když jedno vždy vede k druhému. Dbej na tyto zásady a bude pro tebe snadné i přirozené důvěřovat Kristu v hodině zkoušky.

*  *  *  *  *

Kdybys byl i přes všechna tato opatření přesto sveden k hříchu a byl zaskočen nějakým proviněním, neztrácej odvahu. Když do stoky spadne ovce a svině, svině se v ní válí, zatímco ovce žalostně bečí, dokud není očištěna. Okamžitě jdi za svým soucitným Spasitelem; pověz mu co nejprostšími slovy o svém pádu a zármutku. Požádej ho, aby tě ihned obmyl a obnovil tvou duši. A zatímco prosíš, věř, že se tak stane. Pak jdi za tím, proti komu nebo s kým jsi možná zhřešil, a vyznej mu své viny. Tak se do tvého srdce vrátí Boží pokoj, který přesahuje každé pomyšlení, a bude tě střežit jako strážný anděl v zářivé zbroji.

A když budeš takto žít, osvobozen od moci hříchu, zjistíš, že tě Mistr začne používat jako nikdy předtím, sdělí ti tajemství svého srdce a odhalí ti královskou velkolepost života, který je spolu s ním skrytý v Bohu.

Existuje úžasný způsob, jak se z našich chyb může stát plodná věc. Učíme se z nich velkému soucitu a lítosti s těmi, kdo padli. A jsme schopni mluvit o trpělivosti a odpouštějící lásce Ježíše s důrazem, který nám může zprostředkovat pouze osobní zkušenost. Pomyslete na to, co mohl říct Petr kvůli tomu provinění, z něhož ho Spasitel vyprostil! Dáváme si také pozor, abychom neopakovali hřích, z něhož jsme byli vysvobozeni. Učíme se hluboké lekce o tom, jak nebezpečné je spoléhat jenom sám na sebe, lekce o pokoře a potřebě neustále bdít a modlit se. „Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost.“