10. ledna (Paprsky)

• Slovo plné milosti a pravdy … (J 1,14)

Kdyby byl Ježíš přišel jen s pravdou, přijali by jej mnozí, kteří nerozumějí milosti. A kdyby byl přišel jen s milostí, mnozí, kteří pohlížejí na jeho pravdu jako na vyvýšenou a tvrdou, by jej vítali.

Ale on přišel s obojím, milostí i pravdou. Právě tak to potřebujeme. Potřebujeme světla pravdy, aby nás vedlo, a potřebujeme potěšení milosti, abychom se odvážili pokračovat v cestě za ním přes všechny naše omyly. Nebylo by dost mít jen pravdu nebo jen milost, musíme mít obojí.

Dovol Pánu Ježíši, aby tě osvítil světlem pravdy a posílil mocí milosti!

• Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ – aby Krista přivedl dolů – ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ – aby Krista vyvedl z říše mrtvých. Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. (Ř 10,1—13)