12. dubna

Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. (Ž 119,49)

Pamatuj, Pane! Proč připomínat vševědoucímu to, co přece zjevně ví? Je to proto, že on se zajímá, je zainteresován, chce vidět, zda na něj spoléháme. On je věrný a plný milosti a slitování. On rozumí a připomíná si – a stejně tak můžeme my připomínat jemu. Bůh je rád, když mu připomínáme jeho Slovo, jeho zaslíbení. Znamená to, že o jeho zaslíbeních víme, že na ně my sami pamatujeme, že jim věříme a spoléháme se na ně. Nejsou to pro nás prázdná slova, ale je to něco, čemu skutečně věříme a o co se opíráme. Proto voláme k Bohu: „Bože, pamatuj, na nás, rozpomeň se na své služebníky, nezapomínej na své děti, které se k tobě s důvěrou obracejí.“ A Bůh odpovídá!