12. února

V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. (Ž 119,20)

Nové stvoření má nové srdce a spolu s ním také nové touhy – vlastně všechno je nové, protože to staré pominulo. Boží dítě bylo přeneseno ze tmy do království Božího syna, z temnoty do podivuhodného světla, z bažiny hříchu a poskvrnění do slávy svatosti a čistoty. Už netouží vrhat se do víru nepravosti společně se světem, ale stravuje se touhou po Božích soudech. Chce vidět Boha v jeho velikosti a moci, v jeho slavných a mocných skutcích. Boží soudy jsou potěšením Božího dítěte, raduje se z nich, protože v nich poznává ruku svého milovaného Spasitele a Pána. V žádném okamžiku svého života už nechce být bez Boží přítomnosti, bez jeho lásky, spravedlnosti, pravdy, nebo bez jeho laskavého milosrdenství.