24. ledna

Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. (Gn 2,2)

Šestého dne Bůh stvořil člověka, a kam ho uvádí hned následujícího dne? Do odpočinutí! A neměla by nám uniknout jeden velmi důležitý detail, který se týká sedmého dne. Nechybí vám něco zde u sedmého dne? Chybí tu „večer a jitro, den sedmý“. Sedmého dne Bůh odpočinul od všeho stvořitelského díla. Není to tak, že by Bůh odpočinul v tom smyslu, že by přestal existovat, přestal fungovat, prostě dělal, že není. Pán Ježíš říká farizeům, že musí pracovat i v sobotu, protože i jeho Otec pracuje bez ustání. Bůh stále drží celé stvoření při životě, v existenci, stále pracuje ke své slávě. Ale netvoří tak, jako tvořil v šesti dnech na počátku. Odpočinul. A Adama s Evou hned druhý den jejich existence uvedl do svého odpočinutí.