24. února

V srdci jsem si řekl: Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý? A v srdci jsem usoudil, že i to je pomíjivost. (Kaz 2,15)

Šalomoun přemýšlí o moudrosti, kterou je možné získat v tomto světě a vidí, že nemá žádný užitek pro věčnost. Moudrý i pošetilec nakonec zemře, jejich úděl je tentýž. Proč by tedy měl někdo usilovat o moudrost? Proč vůbec usilovat o něco lepšího v tomto světě, když stejný meč požere toho i onoho? Kde je v tom nějaká moudrost? Člověk často začíná s nějakým ideálem v srdci a končí v rozčarování nad prázdnotou, kterou mu tento svět nabízí. Ale Bůh to tak nevidí. Bůh stvořil svět moudře a dobře. Jemu se nikdo nebude vysmívat. Cokoliv je učiněno v Bohu a k jeho slávě, má smysl a dosahuje až na věčnost. Proto je třeba hledat na prvním místě Pána a jeho království a vše ostatní bude člověku přidáno.