5. března

5. března

Doba čtení: 1 minuta

Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. (Kaz 2,21)

Kdo nerozsévá, nemá sklízet, kdo nechce pracovat, nemá jíst, kdo se nepachtí, neměl by získat výsledek usilovné námahy jiného. Je to prachšpatná věc, když se to děje. Přesto život takto plyne a právě toto je to jeden z důkazů marnosti života bez Boha. Je to pomíjivost, protože člověk na okamžik rozkvete jako polní kvítí, a potom náhle uvadá a usychá a nakonec odchází, mizí jako pára nad hrncem. Ale na Božím poli jeden zasévá, jiný zalévá, a další bude sklízet to, čemu Bůh dal vzrůst – a nikdo nepřijde o užitek ze svého díla. Pán Ježíš zaslibuje hojnou odměnu každému svému učedníkovi, který věrně spravuje to, co mu Pán svěřil a k Pánově slávě staví svůj život na milosti, kterou ho Bůh v hojnosti zahrnul.

Přidat komentář