7. ledna (Paprsky)

• Já jsem přišel na svět jako světlo (J 12,46)

Světlo hřeje. Zima prchá, led taje pod jeho mocí.

Tak působí blízkost Ježíšova. Chlad našeho myšlení ustupuje, naše ledovatost se rozpouští. Světlo Ježíšovo vytváří jinou teplotu.

Jedna dívka ležela nemocná a naříkala na všechno a na všechny. Nic jí nebylo vhod. Naučila se však znát Ježíše a tu se vše změnilo. Stala se vděčnou a laskavou a dívala se na ty, kdo jí posluhovali, jako na nejlepší lidi. Roztála. Chlad zmizel. A příčinou byl Ježíš. Tak působí. On hřeje.

Zakusil jsi něco z toho? Co se v tomto případě stalo s tebou?

• Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2K 5,14–17)