György Szikszai

Veliká noc je nepochybně vedle dne Páně nejstarší křesťanská slavnost. Je to slavnost velmi radostná, neboť nám připomíná události, které jsou základem víry, potěšení, naděje a spasení křesťanů, totiž zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikou radost nám působí jeho vtělení a zjevení se světu, veliké blahoslavenství nám vzešlo, když nám jasně zjevil cestu spasení, dal sliby a přikázání, a ukázal příklad, když za naše hříchy obětoval sebe; avšak toto vše by vykonal nadarmo, kdyby zůstal v smrti, neboť tak by naše naděje a spasení nemohly být postaveny na něm. Teprve jeho zmrtvýchvstání nám zpečetilo naši spásu a veškeré dílo Boží milosti, proto má být slavnost Kristova zmrtvýchvstání nade vše radostná.

Velikonoční neděle je každý rok pro mnoho lidí velikým svátkem. Miliony si připomínají vzkříšení Ježíše. Mnozí ten den označují jako největší křesťanský svátek. Pro některé lidi to znamená jediný den v roce, kdy přicházejí do církve. Křesťané v prvním století ovšem tyto události pravidelně každý rok neslavili. Každoroční slavení tohoto svátku je lidskou tradicí, která byla zavedena až někdy ve druhém či třetím století.

Kristus se zjevuje jako pastýř svým vlastním ovcím, nikoliv jiným. Jakmile se objeví, jeho vlastní ovce ho poznávají. Důvěřují mu a jsou připravené ho následovat. On je zná a ony znají jeho. Existuje mezi nimi vzájemné poznání a stálé spojení. Jediným znakem, jistým znakem, neomylným znakem znovuzrození a přijetí je tedy upřímná víra v ustanoveného Vykupitele.

Budeme přetvořeni do podoby jeho vlastního slavného těla. To se stane všem, kteří věří v Ježíše. Jejich duše byly vírou proměněny a jejich těla projdou takovou obnovou, která bude odpovídat jejich obnovenému duchu. Jak brzy k této velkolepé proměně dojde, nedokážeme říci, ale myšlenka na ni by nám měla pomoci snášet dnešní zkoušky a všechny strasti těla.

Milost je poslední a jedinou nadějí hříšníka; není-li spasen milostí, nebude spasen vůbec. Milost stírá všechny rozdíly a pohlíží na nejhorlivějšího vyznavače náboženství stejně jako na nejodpornějšího zločince; na cudnou pannu stejně jako na hnusnou prostitutku.

Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.