Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. (Gn 39,6)
Do našeho života přicházejí zkoušky, které mají leckdy podobu pokušení. Přesně tak to bylo v životě Josefa. Možná už začal zapomínat na to, jak se k němu zachovali jeho bratři – i když to je asi těžké zapomenout. Ale myslím, že ty rány se hojily, že jejich zrada byla s každým dnem dál. A Boží požehnání, které na něm spočívalo, zahlazovalo tyto rány hojivým balzámem vědomí, že Bůh je s ním. Před lety to byl Potífar, kdo ho koupil jako otroka a dal mu chleba, nyní je to Josef, kdo pro Potífara kupuje otroky a stará se o to, aby měl Potífar dost chleba na stole. Bůh Josefa začíná vyvyšovat.
Jméno Boží znamená Boha samotného, jak se zjevil a je výrazem všeho toho, čím nám je podle svého zjevení. Že jméno Boží znamená Boha samotného, je zřejmé z četných míst Písma svatého.
Datum narození Pána Ježíše Krista vždycky bylo a dodnes je předmětem mnoha spekulací i vážnějších úvah. S jistotou můžeme říci, že Písmo o žádném konkrétním datu nemluví. Rozhodně však mluví o tom, že se Pán Ježíš – „když se naplnil stanovený čas“ (Ga 4,4) – narodil z ženy a stal se člověkem. Křesťané vždycky rozuměli Kristovu příchodu v několikerém slova smyslu. Starozákonní svatí vyhlíželi příchod Spasitele, novozákonní svatí ho zakusili, ale i nadále vyhlížejí jeho druhý příchod, kdy se zjeví ve slávě s nebeskými anděly a bude soudit živé i mrtvé.
Nikdy nebudeme moci zpívat „Gloria in Excelsis“ jestliže se předtím nebudeme k Bohu modlit „De Profundis“. Nebudeme-li volat z hlubin bezedných, nikdy nespatříme slávu na výsostech. Modlitba by měla být provoněná láskou, nasycená láskou: láskou k našim bližním a láskou ke Kristu. Člověk v modlitbě vítězí jen tak, jak věří. Duch svatý je původcem víry a posiluje ji, takže se modlíme s vírou v Boží zaslíbení.
Budeme-li poslouchat Pána, našeho Boha, požehná to, co nám dává. Bohatství není prokletím, když je požehnáno Pánem. Když má člověk víc, než potřebuje pro svou okamžitou potřebu, a začne si hromadit ve skladech, je náchylný k tomu, aby hromadění provázela chamtivost nebo zhouba tvrdého srdce; ale s Božím požehnáním tomu tak není. Prozíravost zajišťuje úspory, štědrost usměrňuje výdaje, vděčnost udržuje posvěcení a chvála oslazuje radost. Je velkou milostí mít Boží požehnání ve svém železném trezoru a na svém bankovním účtu.
To je dobrá rada. Je to mnohem lepší než hledat lidi, hloubat nad problémy, oddávat se chmurným představám nebo podléhat obavám.
Můj příteli, nevím, co tě trápí, ale „kdybych byl tebou, hledal bych Boha!“
Kdybych byl v nesnázích, hledal bych u Boha moudrost.
Zahrada znamená oddělení. Není to volně přístupná zeleň, není to ani poušť; je obehnaná zdí nebo ohrazená plotem. Kéž bychom viděli, jak se zeď oddělení mezi církví a světem rozšiřuje a upevňuje. Je smutné slyšet křesťany, jak říkají: „No, na tomto není nic špatného, na tamtom není nic špatného,“ a tak se stále více přibližují světu. V té duši, která dokáže vznést už jen otázku, kam až může zajít v přizpůsobování se světu, je milost na samém dně.
