Amerika: Světlo pro svět

Zahraniční reflexe na vzpomínkovou bohoslužbu za Charlieho Kirka

Dovolte mi začít tento článek o vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka něčím, co se může zdát jako odbočka, ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Nejsem Američan. Pocházím ze Severního Irska. A každý Štědrý den v 15 hodin se miliony Britů scházejí, aby si poslechly královský vánoční projev, který reflektuje uplynulý rok. Než královna Alžběta II. zemřela, často se otevřeně zmiňovala o Ježíši Kristu, obvykle s odkazem na jeho lásku nebo soucit. Byla podle všeho oddanou věřící a myslela to upřímně. My, britští křesťané, jsme se radovali z této ojedinělé příležitosti, kdy veřejná osobnost mohla otevřeně vyjádřit svou křesťanskou víru, jakkoli jemné a vágní se nám to mohlo zdát. A jsme hluboce zarmouceni tím, že ji nahradil její syn Charles, který takovou víru postrádá.

Takový nedostatek křesťanského veřejného svědectví je v ostrém kontrastu s tím, co svět včera viděl na vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka. Tam se před zraky celého světa sešlo celé vedení americké pravice (jak z řad vlády, tak mimo ni), aby hlásalo evangelium Ježíše Krista s takovou odvahou a jasností, která by byla považována za příliš tvrdou i na shromážděních Billyho Grahama.

Začalo to několika hodinami uctívání, kdy se 70 000 lidí shromáždilo na stadionu State Farm Stadium (dalších asi 20 000 v nedaleké aréně a tisíce dalších venku) pod vedením osobností jako Kari Jobe, Cody Carnes, Brandon Lake, Phil Wickham a Chris Tomlin. Tyto mainstreamové evangelikální osobnosti možná některé překvapily svou účastí na takové pravicově laděné akci, i když se jednalo o vzpomínkovou akci. Ale žijeme v překvapivých časech a téměř lze slyšet, jak se do páteří 100 milionů normálních křesťanů vlévá ocel. Vedli skvěle, s vášní a biblickou pravdou.

Rob McCoy, Charlieho pastor a vedoucí TPUSA Faith, zahájil shromáždění jasným a přímým podáním evangelia. „Žádné úsilí nás nepřivede zpět do přítomnosti spravedlivého Boha. Víte, mzdou za hřích je smrt. Charlie to věděl a již v raném věku svěřil svůj život Spasiteli světa. Ježíš přišel na tuto zemi, byl pokoušen všemi způsoby, přesto byl bez hříchu a byl ukřižován na kříži. Jeho krev byla prolita, protože krev musí být prolita za odpuštění hříchů, a jeho smrt na kříži byla dostatečná za všechny hříchy světa, ale účinná pouze pro ty, kteří ho, stejně jako Charlie, přijali za svého Spasitele.“ Na závěr vyzval ty, kteří se nehlásí k víře v Krista, aby povstali a přijali ho za svého Pána a Spasitele. Stovky lidí ve State Farm Stadium tak učinily. Kdo ví, kolik dalších lidí doma udělalo totéž? TPUSA uvedla, že více než 3 miliony lidí sledovaly bohoslužbu prostřednictvím živých přenosů.

Mnozí pravděpodobně předpokládali, že tím skončí kázání v rámci vzpomínkové akce a zbytek bude tvořen převážně osobními příběhy, reflexemi o Charlieho životě a vlivu a vzhledem k jeho politickému zaměření také o tom, jak by si přál, aby se Amerika v příštích letech a desetiletích změnila. Jistě, jako součást toho bychom se dočkali i několika odkazů na víru; to by bylo nemožné vynechat. Ale to by bylo asi tak všechno, že?

Omyl. Místo toho jsme dostali pět hodin žhavého evangelia. Řeky pravdy z úst Božích se vylévaly na posluchače z každých úst a ze všech úhlů. To, co mohlo být ponurou a smutnou událostí, bylo oživeno Duchem živého Boha a stalo se vylitím milosrdenství a milosti, které může proměnit Spojené státy.

Kdybyste sepsali seznam požadavků na vysněné probuzení fundamentalistické letniční církve, tento případ by splňoval všechny body. Desítky osobních svědectví o životech proměněných Kristovým dílem? Ano. Apologeta, řekněme jako Frank Turek, který se objevil, aby hovořil o posledních okamžicích něčího života před smrtí, a pak všem řekl, že v posmrtném životě můžete získat buď spravedlnost, nebo milost? Ano. Vášnivé výzvy k návratu k biblickému manželství a rodině? Ano. Plačící přátelé křesťanského mučedníka, kteří s neochvějným odhodláním prohlašují: „Jeho hnutí teprve začíná. Probudily se hlasy milionů lidí po celém světě... Nebudeme se krčit strachem. Nikdy se nevzdáme. Jsme odhodláni žít bez lží a hledat pravdu. S úctou a odvahou budeme zpochybňovat to, co je přijímáno kulturou, abychom nalezli to, co je pravdivé a přijatelné pouze pro Všemohoucího Boha.“ Ano.

Někdy bylo těžké pochopit, co jsme slyšeli. 

Opravdu Ben Carson kritizoval Hollywood za to, že „ze sexuální perverze dělá něco [zdánlivě] normálního, přirozeného a zdravého“? Opravdu Benny Johnson vyzval vedoucí představitele Trumpovy administrativy, aby „vzali do rukou meč na ochranu dobrých lidí a k odstrašení zlých“? Opravdu Jack Posobiec vyzval všechny, aby „oblékli plnou Boží zbroj“ a „bojovali proti zlu na vysokých místech“? Opravdu Tucker Carlson prohlásil, že politika nemůže spasit, ale křesťanství ano, protože je to především výzva k osobnímu pokání, a odvážně a bez ostychu prohlásil: „Skutečná změna začíná, a jediná změna, na které záleží, [je], když činíme pokání ze svých hříchů. My! Já! Uznání, že skutečným problémem jsem já a to, jak jsem hříšný!“

Pak přišli na řadu politici. A nějakým zázrakem to nezničili. Tulsi Gabbardová citovala 2. list Korintským 5,8: být doma v těle znamená být daleko od Pána. Pete Hegseth všem připomněl, že „jediným králem je Kristus... Bojte se Boha a nebojte se lidí“. RFK Jr., který vypadal obzvláště dojatý, vyzval lidi, aby každý okamžik a každé setkání proměnili v modlitbu. Marco Rubio se na chvíli proměnil v baptistického kazatele a mluvil o Bohu, který na sebe vzal podobu člověka, „trpěl jako člověk a zemřel jako člověk“. Ale pak vstal z mrtvých, na rozdíl od všech smrtelných lidí,“ a prohlásil, že se skutečně vrátí a že nastane nové nebe a nová země. Donald Trump Jr. hovořil o prvním mučedníkovi, Štěpánovi, kterého v nebi nepřivítal Ježíš sedící, ale Ježíš stojící, aby ho uvítal ve slávě. JD Vance, který na začátku svého poselství řekl: „Charlie především přinesl pravdu, že Ježíš Kristus je Král králů a že veškerá pravda vychází z této první a nejdůležitější pravdy,“ a poté prohlásil: „Je lepší být pronásledován za svou víru, než popírat království Krista.“ A prosím, všimněte si, že tyto citáty nebyly jen momentálními odbočkami v jinak politických nebo sekulárních poselstvích; byly hlavním tématem každého z nich.

To však neznamená, že řečníci nevzpomínali s láskou a slzami v očích na Charlieho život. Padla řada příběhů o tom, jaký byl vůdce, myslitel, přítel, otec a manžel. Ale především byl křesťanem. A jak jsem si naprosto jistý, že by si přál, šlo tu mnohem více o Krista než o Charlieho.

A Erika Kirková… V příštích letech se o ní napíše mnoho slov. Ve světě přesyceném feministickou propagandou není překvapením, že Bůh vybral ženu v domácnosti, která zasvětila svůj život tomu, aby z domova vytvořila místo, kde její manžel unavený bojem najde útěchu a teplo, která veřejně a s radostí přijala označení „pomocnice“ a která prohlásila, že se každý den modlí, aby byla pro svého manžela takovou ženou, jakou ji Bůh potřebuje, aby byla ztělesněním ženské síly.

Paní Kirková se se slzami v očích snažila sebrat sílu k modlitbě a promluvila s něčím, co lze popsat pouze jako nadpřirozenou milost. Mluvila o své lásce k manželovi, kterému nikdy neřekla o jeho jediném šedivém vlasu. Mluvila o jeho milostných dopisech. Mluvila o tom, jak uprostřed toho, co miloval, zamrkal a uviděl Ježíše v ráji. Mluvila o tom, jak přijala Boží vůli pro svůj život. Mluvila o tom, že mladé ženy musí usilovat o ctnost. Mluvila o manželství jako o spojení dvou lidí v jedno tělo, které pracuje pro slávu Boží. Mluvila o tom, že ti, kteří v neděli přišli do církve, musí pokračovat a získat pravou, skutečnou a trvalou víru.

A pak udělala snad to nejhlubší, co mohla vdova, pouhých jedenáct dní poté, co byla připravena o manžela a její děti o otce, udělat. Řekla toto: „Můj manžel Charlie chtěl zachránit mladé muže, jako byl ten, který mu vzal život. Ten mladý muž… ten mladý muž… Na kříži náš Spasitel řekl: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘“

„Ten muž, ten mladý muž…“ Viditelně potlačovala hněv, slzy, smutek…

„Odpouštím mu… Odpouštím mu. Protože tak učinil Kristus a tak by učinil Charlie. Odpovědí na nenávist není nenávist. Odpovědí, kterou známe z evangelia, je láska a vždy láska. Láska k našim nepřátelům a láska k těm, kteří nás pronásledují.“

Nejsem dost zručný pisatel, abych dostatečně ocenil Boží moc, která se v tu chvíli projevila. Nevím, jestli by to nějaký pisatel dokázal. Byla to ta nejkřesťanštější věc, jakou jsem kdy viděl. Evangelium nebylo jen vyhlášeno. Bylo předvedeno. Byla to sláva. Byla to agónie. Byla to Kalvárie. Byl to Ježíš, mrtvý a vzkříšený, působící mezi svým lidem. Celá událost trvala pět hodin. Živě ji sledovaly desítky milionů lidí. Miliardy lidí uvidí ukázky. Nebe bude díky tomu plnější. Nebe na zemi je po tom blíž.

Tyler Bowen, provozní ředitel Turning Point, řekl, že Charlie mu vždycky říkal: „Kdybychom jen přišli na to, jak přivést Ducha svatého na Trumpovu předvolební akci.“ A oni na to přišli. Viceprezident to snad nejlépe vystihl, když řekl: „Zlý vrah, který nám Charlieho vzal, očekával, že dnes budeme mít pohřeb. Místo toho, přátelé, jsme zažili probuzení.“ To vše se stalo za účasti nejmocnějších lidí vaší země a celého světa a skrze ně.

Skutečnost, že si téměř nikdo nepamatuje slova prezidenta, jehož projev byl pronesen s obvyklým šarmem, ale postrádal váhu křesťanského přesvědčení, které bylo patrné u ostatních, ukazuje něco jiného. Hnutí Make America Great Again směřuje k nevyhnutelnému závěru: aby byla Amerika velká, musí být křesťanská. Z MAGA se najednou stává MACA. Stalo se to včera večer.

Sedím tady ve Velké Británii a jsem plný spravedlivé závisti. Naše vláda pohrdá Bohem, náš lid se ho zřekl a naše církev v nějakém záchvatu démonického šílenství považuje pravicové křesťany, jako jste vy, za tělesné, rozdělující a mocichtivé – nejen že je třeba se jim vyhýbat, ale také je veřejně pokárat. Jsme Lewisovi pozemšťané pod vlivem hadí čarodějnice, otroci v podzemní temnotě, kteří nadávají na světlo nad povrchem. Modlím se z Boží milosti o slitování, ale moje víra se momentálně pere s mými pochybnostmi.

Na druhou stranu byste vy, američtí křesťané, měli padnout na kolena a děkovat Bohu za svou zemi. Je to krásné místo, protože je to stále křesťanská země. Je to světlo pro celý svět. Ještě s ní není konec, protože Bůh s ní ještě neskončil. Nikdy za ni nepřestávejte bojovat.

American Reformer

Jamie Bambrick působí v duchovní službě již více než deset let a v současné době zastává funkci pomocného pastora v Hope Church Craigavon v Severním Irsku.