Boží dar!

• Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ (J 4,10)

Unavený člověče, s bolavýma nohama, zarmoucený, sedící takhle u studny, žádáš vodu z rukou ubohé hříšné ženy. Ty jsi můj Pán a Vykupitel. Já v tebe věřím, miluji tě a uctívám tě!

Skoro dva tisíce let uplynulo od té chvíle, co jsi řekl ta líbezná slova, která nyní uklidňují mé srdce. A přece ke mně promlouvají s takovou mocí, útěchou a požehnáním!

„Kdybys věděla.“ Pane, tys mi řekl, kdo jsi. Ve své milosti jsi mi odhalil svou tvář. Já vím, že ty jsi ten požehnaný „Boží dar“, který sám o sobě může zachránit a upokojit moji duši. V tobě se projevuje hloubka a rozsah nebeské lásky. Ty mi ukazuješ, že tě nejen potřebuji, ale že tvá milost je dostatečně mocná, aby mou potřebu naplnila.

Já jsem prázdný hříšník — ty jsi dokonalý Kristus!

„Požádala bys ty jeho!“ Můj požehnaný Pane, ty mne také vyučuješ a uschopňuješ k tomu, abych se na tebe obracela. „Pane, dej mi tu živou vodu!“ Tenhle nekonečný nářek mého srdce je tak dobře známý tvým naslouchajícím uším. Jsi to ty sám, Pane, koho chci. „Má duše po tobě žízní!“ Ani tvé dary, ani tvá milost, dokonce ani tvá sláva nemohou uspokojit touhu duše, kterou jsi vytvořil, aby dychtila po tobě samotném. Ty, ten dárce všech vzácností, jsi sám tím nejvybranějším a nepopsatelným darem! Pane, zaplav tu prázdnotu mého vyprahlého srdce svou životadárnou láskou! Dej mi sám sebe – nebo zemřu! Já tě požádala a věřím, že ty obdarováváš, protože jsi řekl „on by ti dal vodu živou“ a šeptám si pro sebe ta požehnaná slova, „který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Naplňuje mne ta posvátná, překypující radost z odpuštěného hříchu a pokoj s Bohem, který sytí a konejší mou duši.

Drahý Pane, moje duše je jako unavené ptáče. Skládá svá křídla u pramene tvé laskavé útěchy a vkrádá se do té požehnané „skalní rozsedliny“, kde může spočinout!