Bůh přichází na pomoc

• Zjednává právo sirotku a vdově. (Dt 10,18) 

V bráně blízkovýchodního města zasedá za časného rána soudce a každý žadatel má právo se k němu obrátit. Slovo porta neboli brána, které se používá pro tureckou vládu, na to odkazuje. Tak podle myšlenky inspirovaných autorů za křehkou oponou lidských smyslů sedí Bůh ve stínu, „bdí nad svými“, čeká, aby odpověděl na každou prosbu a pomstil nevinné a utlačované proti bezpráví ze strany povýšených.

K tomuto tribunálu se mohou odvolávat jednotlivci – své stížnosti tam podávali David, Jeremiáš a další trpící. Nevolali po pomstě, ale po zadostiučinění. Mezi těmito dvěma pojmy je velký rozdíl. Jeden je pomstychtivý a oplácí, druhý je vladařský a bez vášní.

Kdykoli ti někdo ublíží nebo ti způsobí křivdu, vyhýbej se obviňování nebo vlastní odplatě. Nic nepodnikej vůči tomu člověku, ledaže by tento bratr došel k pokání, a neprodleně se obrať ke svému spravedlivému Soudci a požádej ho, aby napravil křivdu a obhájil právo. On vynese tvou spravedlnost na světlo a tvé právo bude jako polední světlo. Když se křesťané obracejí k zákonu a snaží se obhájit svou věc proti špatnému jednání, toto jim uniká. Čím slabší jsi, tím jistěji se tě Pán zastane.

Církev se může odvolat – náš Pán ji vylíčil jako vdovu, která prosí o potrestání svého protivníka. Její mučedníci volají zpod oltáře: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“ Nám se zdá, že prodleva je dlouhá, ale víme, že Bůh nemá žádnou spoluvinu na zlu a že je věrný. Dej nám bílé roucho, ať můžeme vytrvale čekat (Zj 6,11)!