Duchovní zasévání
Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Ga 6,8)
Zasévání vypadá jako prodělečná činnost, protože dobré obilí dáváme do země, abychom ho už nikdy neviděli. Zasévání pro Ducha se zdá být velmi bláhovou, snílkovskou záležitostí, neboť zapíráme sami sebe a očividně z toho nic nemáme. Pokud však budeme zasévat pro Ducha tím, že se budeme učit žít pro Boha, snažit se poslouchat Boží vůli a obětavě usilovat o jeho slávu, nebudeme rozsévat nadarmo. Odměnou nám bude život, dokonce život věčný. Z toho jsme se zde začali těšit, když jsme poznali Boha, vstoupili do společenství s ním a začali se z něj radovat. Tento život plyne dál jako stále se prohlubující a rozšiřující řeka, dokud nás neodnese do oceánu nekonečné blaženosti, kde je Boží život náš na věky věků.
Nezasévejme dnes pro své tělo, protože sklizeň bude prohnilá – vždyť k tomu tělo vždy tíhne. Místo toho se svatým odhodláním žijme pro nejvyšší, nejčistší a nejduchovnější cíle a snažme se uctívat svého nejsvatějšího Pána tím, že budeme poslouchat jeho nejmilostivějšího Ducha. Jaká to bude sklizeň, až budeme sklízet život věčný! Jaké snopy nekonečné blaženosti budeme sklízet! Jaký to bude svátek! Pane, učiň z nás kvůli svému Synovi takové žence.
Přidat komentář