I to nejslabší volání

Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.  (Jl 3,5 B21)

Proč nevzývám jeho jméno? Proč utíkám k tomu nebo onomu sousedovi, když Bůh je tak blízko a vyslyší mé nejslabší volání? Proč sedím a vymýšlím plány a vymýšlím intriky! Proč hned nevložím sebe a své břemeno na Pána? Přímočarost je nejlepší běžec - proč se hned nerozběhnu k živému Bohu? Marně budu hledat záchranu kdekoli jinde, u Boha ji však najdu, neboť zde mám jeho královské „bude“, které mi ji zajistí.

Nemusím se ptát, zda k němu mohu volat, nebo ne, protože to slovo „každý“ je velmi široké a obsáhlé. Každý znamená mě, protože znamená každého a všechny, kdo vzývají Boha. Půjdu tedy podle pokynů tohoto textu a ihned budu vzývat slavného Pána, který dal tak rozsáhlý slib.

Můj případ je naléhavý a nevím, jak budu zachráněn, ale to není moje věc. Ten, kdo dal slib, najde způsoby a prostředky, jak ho splnit. Je na mně, abych poslouchal jeho příkazy; není na mně, abych usměrňoval jeho rady. Jsem jeho služebník, ne jeho rádce. Vzývám ho a on mě zachrání.