Ještě ke konspiračním teoriím

aneb o „nálepkování“

V minulém čísle časopisu jsme publikovali článek o tom, zda by se křesťané měli zabývat konspiračními teoriemi. Autoři článku před takovým jednáním křesťany varují a vedou nás k tomu, abychom vkládali svou důvěru v Boha a v to, že on v pravý čas zjeví pravdu, kterou zjevit chce. A Boží slovo nám jasně říká, že ne všechna pravda bude zjevena v tomto světě. Když Pavel psal Timoteovi o ustanovení starších, varoval ho před tím, aby nevkládal ruce, tedy neustanovoval některé lidi ukvapeně. Současně ho povzbuzoval slovy, že hříchy některých lidí, nebudeme schopni odhalit v tomto světě a vyjdou najevo až v den soudu (1Tm 5,24), takže není třeba ustanovení donekonečna odkládat a čekat, že vyjde najevo všechno. Kniha Deuteronomium nám potom říká, že „skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona“ (Dt 29,28).

Problém definice

Samotné slovo konspirace znamená jednoduše spiknutí a konspirační teorie nabízí vysvětlení nějaké události či sérii událostí právě díky spiknutí, které je způsobeno skrytými hráči, jejichž záměrem je kontrola institucí, společnosti, národů či jiné mocenské choutky, a to obvykle na úkor ostatních lidí. Toto je jednoduchá a pro naše účely naprosto dostatečná definice. To podstatné zde jsou oni skrytí hráči nebo aktéři, kteří stojí za … katastrofami, tragédiemi, válkami, pandemiemi, případně pomocí velmi komplikovaných mechanismů zatajují lidstvu důležité informace, např. o mimozemšťanech, nebo o tom, že země kulatá/plochá, skrývají před lidstvem důležité a lidstvu prospěšné vynálezy, léky či zbraně. Uvedený výčet nastiňuje různé druhy konspiračních teorií. 

K tomu musíme samozřejmě dodat, že jako křesťané víme o mocnostech, které v tomto světě skutečně působí, oni nadzemští duchové zla (Ef 6,12), kteří ovládají tento věk tmy. A Boží slovo nás nenechává na pochybách o tom, že mohou ovládat i celé skupiny lidí – dobře to ukazuje příběh o svedení krále Achaba démonem, který se stal zrádným duchem v ústech všech jeho proroků (1Kr 22,22). Jednalo se o čtyři sta mužů (1Kr 22,6)! V tomto příběhu (podobně jako např. v příběhu Jóba nebo Daniela) nám Bůh dává nahlédnout do zákulisí duchovního dění, které však není našim očím běžně zjevné. Proto i zde musíme být velice střízliví. Pravda je průkazná a zjevná. Na tom musíme stavět. Takže pokud jsou nějaké věci neprůkazné a nejasné, nemůžeme je prohlašovat za pravdu, i kdyby se nám zdály velmi pravděpodobné. 

Problém „nálepkování“

Žijeme v době „nálepkování“, tady označování lidí nejrůznějšími nálepkami, obvykle hanlivými a dehonestujícími. Označení za konspirátory patří takové nálepky a je široce zneužíváno, a to i proti těm, kdo poukáží na některá zjevná fakta a nejdou dál ke konspiracím. Problém je v tom, že poukazují na fakta, která se nehodí nebo nejsou v souladu s široce rozšířeným názorem. 

Je to jedna z ďáblových metod, široce využívaná v současném světě, jak vrazit klíny mezi lidi a probouzet v nich vzájemnou nevraživost. Není potřeba hledat argumenty, není potřeba trpělivě vysvětlovat, není potřeba zkoumat věci a hledat pravdu, stačí prostě někoho „onálepkovat“ a je to. Pak už se s takovým člověkem  nemusíme bavit. Nemusíme se už obtěžovat nepohodlným názorem, ať už z jedné nebo z druhé strany. A nemusí jít ani o konspirační teorie. Dneska úplně stačí jenom mít jiný názor. 

Křesťanské řešení

Jak jsem zmínil výše, jako křesťané musíme stavět na pravdě, což na prvním místě znamená na Pánu Ježíši Kristu, jehož nám zjevuje Boží slovo, a dále na Písmu samotném. Pán Ježíš nám přikazuje, abychom soudili spravedlivým soudem (J 7,24), nikoliv podle zdání. Toto je základ, na němž máme stavět. Jednoduché a jasné pravdy Písma nám zde budou dobrým vodítkem. Potom tedy nemusíme tápat ani ohledně toho, co se děje kolem nás, ani ohledně názorů druhých lidí. Pravda je mocná, a pokud má svobodu k tomu, aby se mohla vyjádřit, vždycky dokáže obstát v konkurenci se lží. Jen musíme být ochotní naslouchat, diskutovat, hledat argumenty a nechat se pře svědčit, pokud se mýlíme. Je samozřejmě mnohem jednodušší zavřít se do své názorové bubliny a žádný jiný názor k sobě nepustit, případně ho zakázat nebo ho dostatečně hanlivě označit, aby nikdo neměl chuť jiný názor zastávat nebo o něm přemýšlet.

Pravda jde ruku v ruce s láskou a postoj nálepkování druhých nemá ani s pravdou ani s láskou nic společného. Máme být pravdiví v lásce, abychom ve všem dorůstali v Krista (Ef 4,15). Láska se nevychloubá ani není domýšlivá, nejedná nečestně a raduje se z pravdy (1K 13,4–7). Láska se tedy nepovyšuje nad druhého ani ho nesnižuje tím, že by se ho snažila nějak onálepkovat. 

Zabývat se konspiračními teoriemi není moudré ani prospěšné, ba dokonce se to snadno a rychle může stát škodlivé, protože to neuvádí člověka do pravdy, ale do spekulací a rychle to vede k pýše, která ohrnuje nos nad těmi, kteří těmto spekulacím nevěří. Ale totéž platí o rychlém odsouzení všeho, co je označeno za konspirační teorii. Boží slovo nás vede k tomu, abychom přemýšleli „o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“ (Fp 4,8). 

I zde musíme pečlivě dbát na to, abychom zůstali na půdě Písma, protože ne všechno, co se prohlašuje za pravdivé, skutečně pravdivé je, a o spravedlnosti, dobré pověsti nebo pochvale platí totéž. Proto musíme trvat na pravdě Božího slova, na spravedlnosti zjevované Písmem, na chvále, která přichází od Boha, nikoliv od lidí. Bůh volá svůj lid k tomu, aby se učil činit dobro, aby hledal právo, zakročil proti násilníkovi, dopomohl k právu sirotkovi, ujal se pře vdovy (Iz 1,17). Vždyť Pán Ježíš se „za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích“ (Tt 2,14).