Sedm typů falešných učitelů v dnešní církvi

Dějiny Kristovy církve jsou neoddělitelné od dějin satanových pokusů o její zničení. I když občas přicházejí obtížné výzvy zvenčí, ty nejnebezpečnější vždy přicházejí zevnitř církve. Zevnitř vycházejí falešní učitelé: obchodníci s bludy, kteří se vydávají za učitele pravdy.

Falešní učitelé na sebe berou mnoho podob, které se přizpůsobují době, kultuře a kontextu. Zde je sedm z nich, kteří dnes v církvi vykonávají své klamné a destruktivní dílo. Všimněte si prosím, že ačkoli jsem je v souladu s biblickými texty popsal v mužském rodě, každý z těchto falešných učitelů může být klidně i ženou.

Heretik

Heretik je nejvýznamnějším a možná nejnebezpečnějším z falešných učitelů. Petr před ním varoval ve svém druhém dopise. 'Mezi lidmi však povstali i falešní proroci, stejně jako se mezi vámi objeví falešní učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubné hereze, dokonce zapřou pána, který je vykoupil, a přivedou na sebe rychlou zkázu' (2Pt 2,1).

Heretik je člověk, který učí to, co je v příkrém rozporu se základním učením křesťanské víry. Je to společenský typ, přirozený vůdce, který učí jen tolik pravdy, aby zakryl svůj smrtící blud. Tím, že popírá víru a oslavuje to, co je falešné, však vede své následovníky z bezpečí ortodoxie do nebezpečí hereze.

Od prvních dnů svého vzniku byla církev sužována heretiky v různých podobách. Ve svém zlém díle pokračují i dnes, někdy tím, že pravdu popírají, jindy tím, že k ní něco přidávají. Mohou překrucovat učení o Trojici, jak to dělal Arius ve třetím století a jak to dnes dělají letniční z hnutí Oneness Pentecostals.

Mohou, jako Marcus Borg a další významní učenci, popírat narození z panny nebo vzkříšení Ježíše Krista. Stejně jako svědkové Jehovovi mohou upravovat dokonalé Boží slovo, nebo je stejně jako mormoni doplňovat. Vždy však směle převracejí „víru, která byla jednou provždy odevzdaná Božímu lidu“ (Ju 3).

Šarlatán

Šarlatán je člověk, který používá křesťanství jako prostředek osobního obohacení. Pavel Timoteovi uložil, aby se před ním měl na pozoru: „Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení“ (1Tm 6,3–5).

Šarlatán se zajímá o křesťanskou víru jen do té míry, aby si naplnil peněženku. Své vedoucí postavení využívá k tomu, aby těžil z bohatství druhých. Šimon Mág byl motivován láskou k penězům, když se snažil koupit si moc Ducha svatého (Sk 8,9-24). Od té doby se šarlatán objevuje v mnoha podobách a vždy usiluje o významné postavení v církvi, aby mohl žít v hojnosti.

Když papež Lev X. pověřil Tetzela prodejem odpustků, financoval ze zisku nejen rekonstrukci baziliky svatého Petra, ale také svůj luxusní životní styl. V 90. letech 20. století vydělával televizní evangelista Robert Tilton desítky milionů dolarů ročně tím, že zneužíval zranitelné a důvěřivé lidi. Dnes Benny Hinn, Creflo Dollar a řada dalších prodávají evangelium prosperity, aby se obohatili z darů svých následovníků.

Prorok

Prorok tvrdí, že je Bohem obdarován k tomu, aby hlásal nové zjevení mimo Písmo – nová, autoritativní slova předpovědí, učení, pokárání nebo povzbuzení. Ve skutečnosti je však pověřen a zmocněn satanem, aby klamal a rozvracel Kristovu církev.

Jan před ním naléhavě varoval: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa“ (1J 4,1). Křesťané musí „zkoumat duchy“, aby zjistili, zda se jedná o Ducha svatého, nebo o démonického ducha.

Později Jan prohlásil, že Bůh v Písmu promluvil plně a s konečnou platností, a vyslovil nejvážnější varování před každým, kdo tvrdí, že přináší zjevení, které se Písmu rovná nebo mu odporuje: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize“ (Zj 22,18–19).

Prorok se objevuje v celé historii církve. Již ve 2. století Montanus a jeho žáci tvrdili, že mluví jménem Ducha svatého. V 19. století Joseph Smith tvrdil, že Knihu Mormonovu obdržel od anděla Moroniho. Dnes jsou rozhlasové vlny plné lidí, kteří tvrdí, že mluví ve jménu Boha skrze moc Ducha svatého. Osobní proroctví jsou na dosah ruky.

Sarah Youngová, autorka největšího křesťanského bestselleru desetiletí (40 milionů výtisků a více), odvážně tvrdí, že její kniha obsahuje samotná Ježíšova slova. Proroci i nadále promlouvají, aby svedli na scestí.

Ten, kdo zneužívá

Ten, kdo zneužívá, využívá svého vedoucího postavení k tomu, aby využíval ostatní lidi. Obvykle je využívá k ukojení svého sexuálního chtíče, může však také toužit po moci.

Petr i Juda si byli vědomi chlípnosti toho, kdo zneužívá: „A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení“ (2Pt 2,2); „Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista“ (Ju 4).

Ten, kdo zneužívá, tvrdí, že se stará o duše, ale jeho skutečným zájmem jsou úchvatná těla. Proniká do života žen, jejich důvěry, domovů a postelí. Když mu zrovna nejde o nedovolené sexuální potěšení, může ovládat lidi, aby získal moc, a zneužívat je na své cestě k významu. Činí tak ve jménu služby, s nárokem na Boží pomazání. Bez skrupulí využívá a zneužívá druhé, aby ukojil své choutky.

Je tragické, že v dějinách křesťanské víry se objevuje nespočet zneužívajících osob. Již v prvních dobách církve existovaly sexuální kulty a další zvrácené úchylky víry. Papežství nebylo po staletí ničím jiným než zkorumpovaným bojem o moc. Dnes se zdá, že se každý týden dozvídáme o dalším vedoucím představiteli, který byl shledán vinným ze sexuálního hříchu s muži, ženami nebo dokonce dětmi. Mezitím slyšíme smutné příběhy o těch, kteří to všechno zažili a kteří byli zneužiti a odvrženi vůdcem toužícím po moci. Ten, kdo zneužívá, pokračuje ve svém díle.

Ten, kdo rozděluje

Ten, kdo rozděluje, používá falešné učení, aby rozvrátil nebo zničil církev. S radostí odděluje bratra od bratra a sestru od sestry. Juda před takovým člověkem varoval: „v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu“ (Ju 18–21).

Ten, kdo rozděluje, postrádá Ducha svatého, jehož prvním ovocem je láska a jehož zvláštním úkolem je udržovat věřící v jednotě ve svazku pokoje (Galatským 5,22; Efezským 4,3). Tento falešný učitel přináší svár, nikoli lásku. Vytváří frakce, nikoli jednotu. Touží po neshodách, ne po harmonii.

Sbory a denominace jsou často rozštěpené právě těmito rozkolníky, kteří hlásají jeho lži. Někdy udělá z nevýznamného učení znak křesťanské dospělosti a způsobí, že v těle vzniknou roztržky. Může lstivě zavádět nebiblické nauky nebo podkopávat ustanovené vedení. To vše dělá pro zvrácené uspokojení, které plyne z ničení.

Ten, kdo lechtá

Člověk, který lechtá, je falešný učitel, který se nestará o to, co chce Bůh, ale o to, co chtějí lidé. Je to člověk, který se snaží zalíbit lidem, a ne Bohu. Pavel o něm mluví jako o člověku, který lechtá uši: „Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2Tm 4,3–4).

Ten, kdo lechtá, touží po popularitě a chvále světa. Aby si udržel respekt svých stoupenců, káže jen ty části Bible, které oni považují za přijatelné. Proto mluví hodně o štěstí, ale málo o hříchu, hodně o nebi, ale téměř nic o pekle. Dává jim jen to, co chtějí slyšet. Hlásá částečné evangelium, které není žádným evangeliem.

Ten, kdo lechtá, je starý jako církev sama. V 19. století jím byl Henry Ward Beecher, ve 20. století Norman Vincent Peale a Robert Schuller. Dnes je jím Joel Osteen, pastor největší církve v Americe, který je známý stejně tak svým rozzářeným úsměvem jako prázdným obsahem. Káže prázdné evangelium přeplněné církvi.

Stejně jako falešní proroci Jeremiášovy doby i on a tisíce jemu podobných říkají: „Pokoj, pokoj,“ i když žádný pokoj není (Jr 6,14).

Spekulant

Spekulant je posedlý novinkami, originalitou nebo spekulacemi. Autor listu Židům varoval církev před těmito „podivnými naukami“, zatímco Pavel řekl Timoteovi, aby chránil církev před jakýmkoli „odlišným učením“ (Židům 13,9; 1 Timoteovi 1,3).

Učení zaměřené na spekulace vytlačuje jisté a pevné učení Písma. Spekulant odhazuje stranou většinu obsahu Bible a váhu biblických důrazů, aby se mohl zabývat záležitostmi, které jsou triviální nebo nové. Unavují ho staré pravdy a usiluje o vážnost díky originalitě.

Dnes, stejně jako v každé době, je spekulant posedlý tématem konce světa a jeho neúspěšné předpovědi jaksi neodrazují ani jeho samotného, ani jeho následovníky. Nedávno jsme byli svědky toho, jak zatemňuje jasné poselství Písma, aby v něm hledal ukryté šifry. Občas se usadí na akademické půdě, kde je jedním z jeho posledních mistrovských děl nově představený Bůh, který není schopen vidět a znát budoucnost. Pavel dobře označil spekulanta za rozporuplného, prázdného žvanila (1Tm 6,20–21).

Závěr

Největšími vyslanci Satana nejsou kuplíři, politici nebo mocní makléři, ale pastýři. Jeho kněží neprodávají jiné náboženství, ale smrtelně nebezpečné překroucení toho pravého. Jeho vojáci nepodnikají frontální útok, ale pracují jako agenti, kteří se nepozorovaně vkradou do armády protivníka.

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? (Mt 7,15–16)

https://www.evangelical-times.org/seven-false-teachers-in-the-church-today