Kristovo okamžité odpuštění

Německý císař v dávných dobách, kdy papežové byli papeži, urazil jeho Nesvatost, a než mu byla navrácena přízeň, musel stát tři dny (myslím, že to tak bylo) před hradní branou v hlubokém sněhu, v kruté zimě a činit pokání. Sám jsem viděl v Římě i na jiných místech před starobylými kostely nekrytá místa vystavená větru a dešti, letnímu žáru i zimnímu mrazu, kde museli stát odpadlíci, někdy i celé roky, než mohli být přijati zpět, pokud se dopustili nějakého přestupku proti církevním předpisům. Ve starých anglických venkovských kostelích někdy uvidíte malá šikmá okénka, která směřují právě ke stolu pro přijímání, jimiž bylo ubohým provinilcům, kteří činili pokání tím, že několik měsíců stáli na hřbitově nebo třeba jen před ním, konečně dovoleno pohlédnout k oltáři, když už uplynula doba jejich úmorného pokání. To vše je v rozporu s duchem evangelia, neboť duch evangelia zní: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Duchem mého textu je: „Líbejte Syna …“, a to je vše. Ačkoli se ty rty kdysi rouhaly, ať políbí Syna. Ať už ty rty vyslovovaly povýšená a pyšná slova, nebo snad lživá a prostopášná slova, ať „líbají Syna“. Skloň se k těm drahým probodeným nohám, důvěřuj Imanuelovi a považuj se za jeho služebníka, a bude ti odpuštěno – okamžitě, bez prodlení – a ještě v tuto chvíli budeš v Kristu přijat.