3. února

Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Ž 119,16)

Odmítnutí Pánova slova je vždycky vzpourou proti Bohu. Nezáleží na tom, zda se jedná o cílené a vědomé odmítnutí nebo nevědomé přestoupení – výsledek je vždycky stejný a mluví o tom, že je tady vzbouřenec, který se protiví Bohu a jeho Slovu. Ale potěšení a radost je  v následování Slova a v jednání podle něj. Kdo se ho drží, je požehnaný Hospodinův, kdo se na něj spolehne, toho Bůh přijme a zachrání. Člověk může vědomě pouze ignorovat, ale nemůže ze své vůle a ze své síly zapomenout. Může věci vydat Bohu, ale není totéž, jako zapomenout. Zapomenout znamená dát pryč a nikdy si nepřipomenout, jako kdyby nikdy nic podobného nebylo. Nezapomínej na Boží slovo a dojdeš Božího požehnání a potěšení ve svém životě.