3. února

Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. (Gn 2,19)

Bůh přivedl k člověku všechna zvířata a člověk je měl pojmenovat. Člověk panuje nad stvořením. Není to stvoření, co definuje člověka, ale je to člověk, který definuje stvoření, pojmenovává všechny živé tvory a tak nad nimi uplatňuje svou vládu. A Bůh to cele svěřuje do rukou člověka. To souvisí s kreativitou člověka, s jeho myslí, s jeho schopností být jako Bůh, být stvořen k Božímu obrazu. Člověk má pojmenovat všechna zvířata, která k němu Bůh přivedl. Ale primárně nejde o intelekt, nejde jenom o mysl člověka – všimněte si, jak začíná ten oddíl: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ (Gn 2,18). Proto k němu přivedl všechna zvířata, aby viděl, jak je Adam pojmenuje a aby Adam vyzkoušel ohledně pomoci jemu rovné.