4. února

Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. (Gn 2,20)

V celém stvoření, které k Adamovi Bůh přivedl, nenašel Adam nikoho, kdo by mohl být jeho protějškem, kdo by mu byl příjemný na pohled, s kým by mohl mluvit, kdo by mu byl ve všech ohledech sympatický, kdo by zcela odpovídal jeho situaci, jeho potřebám, okolnostem i přáním. Bůh chtěl vidět, jak člověk obstojí, když bude hledat pomoc sobě rovnou, chtěl, aby o tom muž přemýšlel, a aby se zapojilo také jeho srdce. Muž má pracovat, má používat svou sílu, muž má také přemýšlet, vymýšlet a být kreativní, a konečně – a k tomu to všechno vede, muž má také toužit a milovat. A i když tu není nic o lásce, vidíme tady minimálně prázdnotu, kterou Adam zakoušel, protože nenašel pomoc sobě rovnou.