5. ledna

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. (Kaz 1,2)

Všechno skutečně pomíjí. Kamkoliv se člověk v tomto světě podívá, vidí pomíjivost, marnost, vidí druhý termodynamický zákon v praxi – všechno směřuje ke svému rozkladu, k tomu, aby docházelo k naprosto minimální spotřebě energie. Všechny věci tohoto světa, všichni lidé tohoto světa, dokonce i všechny lidské výtvory – rukou i mysli – to všechno je pomíjivost, marnost. Více než polovina výskytů slova pomíjivost ve Starém zákoně je v této knize moudrého Kazatele. Dívá se na svět z hlediska věčnosti a vidí, že co není z Boha, neobstojí. Ale my jsme nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, ale převzácnou krví Kristovou a nezrodili jsme se z pomíjitelného semene, ale skrze živé a věčné slovo Boží. Díky tomu činíme Boží vůli a tak zůstáváme na věky (1J 2,17).