9. února

Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. (Ž 119,19)

Před sebou máme vyznání hluboké hříšnosti a oddělenosti od Boha. Jsem na zemi jenom hostem … můj čas odplyne jak voda řeky, jako vánek, který se přežene a je pryč. Jakub na to navazuje tím, že jsme jako pára, která se na okamžik ukáže a hned zmizí (Jk 4,14). Kdo takto vidí sám sebe, pochopil, jak je Bůh velký, jak nesrovnatelně malí jsme my, lidé, před ním a ve srovnání s ním. A přece tento nekonečný Pán a vládce neváhal a poslal svého milovaného Syna, aby se stal jedním z nás, aby na lidském těle odsoudil hřích a svou krví očistil naše hříchy, abychom mohli skrze víru v něj přistupovat k živému Bohu a mít život v jeho jménu.