Do pekla vede cesta i od samotných nebeských bran!

• Nejsi daleko od Božího království. (Mk 12,34)

Mnozí se nacházejí v této nebezpečné situaci. Nejsou daleko od Božího království, ale ve skutečnosti v něm nejsou. V hlavě mají jasné světlo, ale v srdci nemají milost. Teoreticky znají evangelium, ale nemají vnitřní zkušenost s jeho mocí. Žádný člověk však nemůže být spasen světlem v mysli; v duši musí být Boží život. Mají nejen jasné světlo, ale i správné mravy. Jazyk mají pod kontrolou. Ovládají svůj temperament. Život mají uspořádaný. Ale přesto všechno je duše mrtvá ve vinách a hříších!

Může existovat morálka bez duchovnosti. Nejenom, že mohou vést spořádaný život, ale mohou i pravidelně navštěvovat bohoslužby vedené podle evangelia. Mohou přicházet jako Boží lid, sedět jako Boží lid, poslouchat a zpívat jako Boží lid, a přesto nebýt v Božím království!

Nemusí mít žádné námitky ani odpor vůči učení nebo závazkům evangelia. Mohou vše uznávat, vyznávat, a dokonce obdivovat, ale přesto nemusí být v Božím království. Mohou se také modlit určitým způsobem – ale modlí se bez víry, modlí se bez srdce, bez duše. Mohou být dokonce zaměstnáni vyučováním Božího slova, ať už v nedělní škole, nebo na kazatelně, a přesto nejsou v Božím království.

Ó, jak strašlivé je toto pomyšlení, jak závažná je tato skutečnost, že lidé mohli mít správné názory na pravdu, mohli pravidelně užívat prostředky milosti, mohli souhlasit s křesťanským učením a povinnostmi, mohli se shromažďovat a spojovat se s Božím lidem, mohli se pravidelně klanět Bohu v modlitbě a mohli věnovat svůj čas a nadání tomu, aby druhé vyučovali Božím věcem – a přesto sami nikdy nevstoupili do Božího království!

Čtenáři, měj se na pozoru, protože mnozí z nich jsou bez živé víry. Nevědí nic o srdci zlomeném kvůli hříchu, o živé víře v Krista ani o společenství s Bohem skrze něj. Zůstávají u formálního poznání nebo u rutinních náboženských úkonů. Takoví mohou zjistit svůj omyl příliš pozdě, jako bláznivé panny, když se jim zavřely dveře! Nebo jako ti, o nichž mluvil náš Pán, když řekl: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti‘ (Mt 7,22–23).

Mnozí se ke Království velmi přiblíží, ale nikdy do něj nevstoupí. Jak říká John Bunyan: „Do pekla vede cesta i od samotné brány nebe!“

Musí to však být strašné, když se člověk přiblíží, tak blízko nebi, a přesto je uvržen do pekla!

(Nedaleko od Království, 1859)