Dotknout se Milovaného

„Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal“ (Ž 116,7). Bylo to v tiché hodině, kdy se brány dne zavíraly, když se holubice s unavenými křídly vrátila ke svému pánovi. Pane, umožni mi dnes večer, abych se takto vrátil k Ježíši. Holubice nevydržela strávit noc vznášením se nad neklidnou pustinou, ani já nevydržím být ani na hodinu vzdálen od Ježíše, odpočinku svého srdce, domova svého ducha. Nezůstalo jen u toho, že se snesla na střechu archy, ale „vnesl ji k sobě“ (Gn 8,9). Stejně tak by chtěl můj toužící duch nahlédnout do tajemství Páně, proniknout do nitra pravdy, vstoupit do toho, co je skryto za oponou, a dotknout se svého Milovaného v jeho samotné podstatě.