Duchovní bída

• Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí. (Př 10,4)

Velmi dobře rozumíme těmto slovům starověkého mudrce. Nic se za těch mnoho století nezměnilo. Možná, že štědrý sociální systém současné západní společnosti trochu boří tento koncept, přesto na něm ani dneš­nímu člověku není nic nesrozumitelného. Všichni víme, o co se jedná. Vždyť i staré české přísloví říká, že „bez práce nejsou koláče“ a „kdo nepracuje, ať nejí“, což jsou upravená slova Pavla, která napsal křesťanům do Tesaloniky:

• Kdo nechce pracovat, ať nejí! (2Te 3,10)

V Tesalonice byli lidé, kteří spíše pod záminkou velké horlivosti v oče­kávání Pánova blízkého příchodu, než pro tuto horlivost samotnou, přestali pracovat, vedli zahálčivý život a pletli se do věcí, do nichž jim nic nebylo (2Te 3,11). Možná dokonce ani pracovat nemuseli, takže se zabývali neužitečnými věcmi. Proto je Pavel napomíná, aby se živili vlastní prací a žili řádně (v. 12).

Zjevně nejsou takové věci nic nového pod sluncem, takže když dnes někteří lidé mluví např. o zavedení bezpodmínečného příjmu pro všechny, není to nic jiného než utopie a kromě toho je to také vzpoura proti Bohu a jeho nařízením, nehledě na to, že taková věc by jenom podporovala lidi v jejich přirozenému sklonu k lenosti. Myslím, že takto „zahálčivé dlani“ dobře rozumíme, ale je možné to chápat i jinak?

Je možné toto přísloví převést také do duchovní roviny? Můžeme mluvit o bohatství duchovního života v přímé souvislosti s těžkou práci při studiu Písma, v modlitbě a ve službě druhým? Možná právě zde nacházíme klíč k tomu, proč je tolik křesťanů vyprahlých, zmatených nebo zoufalých z hříšných stereotypů, které stále objevují ve svých životech. Možná jenom nazýváme věci špatnými jmény a místo du­chov­ní chudoby mluvíme o vyprahlosti, a nedostatek duchovně bohatého života se snažíme obejít poukazem na „nevěřící společnost“, ve které musíme žít nebo podobnými výmluvami.

Ale Boží Slovo je jasné a nepřipouští zkratky nebo obcházení. „Zchud­ne, kdo pracuje zahálčivou dlaní.“ Jinými slovy duchovně vyprahlý život čeká na toho, kdo není ochoten těžce a namáhavě pracovat na svém duchovním „poli“. Konto takového člověka bude trpět neustálým nedostatkem a na pokrytí minimálních potřeb bude úvěr stíhat úvěr.

„Kdežto pilné jejich ruka obohatí.“ Ti, kdo obětují svůj čas a náma­hu pro Boží věci, pro hledání jeho království, kdo jsou pilní v Božích věcech, budou duchovně velmi bohatí. Zklamáni budou takoví, kteří čekají výhru v loterii nebo nečekané dědictví. Jedinou cestou je těžká a poctivá každodenní práce. Práce na hledání Kristova království. Není to chaotické pobíhání kolem věcí a lidí. Potřební i jejich potřeby budou kolem nás vždycky (J 12,8). Ale je to práce, která nemá okamžitý viditelný výsledek. Je to práce na intimním společenství s Bohem, práce v jeho Slově a na modlitbách (Lk 5,15-16). Práce, která se až následně promítá do praktické služby. Vždyť ani ten, kdo nezasévá, nezalévá, nepleje, ani se jinak nestará, nebude sklízet. „Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude“ (Př 20,4).

Kde je píle ve vztahu s Pánem Ježíšem Kristem, tam bude „duchov­ní konto“, které bude přetékat hojností. Na takovém místě bude Kristus zářit jako světlo v temnotách a jeho Duch proudit jako živé vody z nitra lidí, kteří ho hledají (J 7,37–39).

• Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle. (Př 12,27)
• Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem. (Př 13,4)