Hlad po Božím slově

Co je to hlad? Hlad je strašlivý a žalostný Boží trest, kterým věčný a spravedlivý Pán Bůh trestá svět kvůli lidským hříchům a nepravostem, a dopouští ho jak na lidi, tak na ostatní živé tvory.

Kolikerý je hlad? Dvojí. První je hlad po Božím slově. Druhý je hlad po časném chlebu.

Podívejme se nejprve na ten první. Hlad po Božím slově předpovídal sám Bůh a hrozil jím nevděčným lidem skrze Ámose, kap. 8, verš 11: „Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových.“ Takovým hladem trestal Bůh lid izraelský v době kněze Élího, jak čteme v 1. Samuelově 3,1, že „v těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté“. Podobně v 2. Paralipomenon 15,3 stojí, že „mnoho let býval Izrael bez pravého Boha, bez kněze - učitele a bez zákona“.

Před narozením Pána Ježíše Krista nebyl v Izraeli celých čtyři sta třicet let žádný prorok. A proto také bylo v době Jana Křtitele a Pána Ježíše Boží slovo tak žádané a lidé se v početných zástupech valili za Kristem a násilím sahali po Božím království (Mt 11,12). Tehdy byly známé dvě sekty, farizeové a saduceové. Ti se považovali za svaté a smýšleli o sobě vysoko, pokládali se za lepší než ostatní a pohrdali druhými. Ale Pán Ježíš je pokořil i s jejich učením a pokrytectvím.

Tento hlad po Božím slově je mnohem strašnějším Božím trestem než hlad tělesný. Neboť těm, kteří trpí fyzickým hladem, ale přitom mají Boží slovo a živou víru, tento tělesný hlad nijak neuškodí na duši. To dosvědčuje sám Pán (J 5,24): „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ Ale kde je hlad duše, tam není Boží slovo ani víra, která je ze slyšení  (Ř 10,17). A i kdyby takový člověk oplýval všemi dobrými časnými věcmi, jeho duše nemůže být tím časným chlebem zachráněna před věčnou smrtí a přivedena ke spasení. „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Mt 16,26). Ale nejhorší zlo je, když přijde obojí hlad, tělesný i duchovní, neboť potom lidé docházejí od časného hladu a nouze k věčnému hladu, žízni a nouzi. A od toho nás, milostivý Bože, rač uchránit.

Tento hlad po Božím slově potom Pán Bůh dopouští kvůli nevděčnosti za Boží slovo (2Te 2,10–11), protože lidé „nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži.“ Proto nepohrdejme pravdou, ale přijímejme ji s vděčností, abychom kvůli své nevděčnosti nemuseli trpět hladem po Božím slově a neskončili nakonec ve věčném zahynutí.