I vy jste čistí (J 13,10)
- Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni. (J 13,10)
1. Vy jste čistí
To je Spasitelova radostná zvěst pro všechny, kteří věří. My víme, co je ta nečistota, která nás odděluje ode vší svatosti, od čistého Boha, od čistého nebe: to je náš hřích. A Pán Ježíš přišel, aby nás od tohoto hříchu očistil, umyl, zbavil, vysvobodil a aby jej sňal. A nyní svým učedníkům ohlašuje: Vy jste čistí. To je obsah evangelia. Radujte se vy všichni, které Pán Ježíš spasil, vyhledal, vytáhl z hlučící jámy, z bahnivého bláta. Svým Slovem vám zvěstoval, že váš hřích byl zahlazen, abyste byli bez poskvrny, vrásky nebo čehokoliv podobného, ale abyste byli svatí a bez úhony. „Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří“ (Sk 13,38–39). Nyní již není žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši. Pán přišel hlásat, že je otevřena studnice k zahlazení každé nečistoty, že Otec dal svého Syna, aby každý v něm našel smíření, odpuštění, čistotu. A kdo ho přijímá, je očištěn ihned a úplně.
2. Úplné očištění
A kdo toto obmytí přijímá, nemusí se ohlížet po nějakém jiném očistění, aby byl u Boha přijat, aby byl v jeho očích čistý, aby mu byl příjemný. Už je skutečně přijat, umyt, úplně očištěn. I vy jste čisti. Pán takto prohlašuje všechny věřící za čisté a svaté; to činí svou krví, svým spasením, jehož dosáhl svým utrpením a svým zadostiučiněním na kříži. A na nás je, abychom to upřímně a ochotně přijali. A toto ochotné přijímání, přivlastnění, spolehnutí se na ně, je ona srdečná víra, která je plná jistoty. Věříš tomuto Spasitelovu ujištění? Věříš tomu evangeliu z nebe, že „krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očisťuje od každého hříchu“? Ó, pak smíš jásat a opakovat po Pánu Ježíši: I já jsem čistý!
3. Stačí jen nohy umýt
Co však znamená umývání nohou? Kdo je umytý, nepotřebuje, než nohy umýt. Přesto, že ochotně, rádi a důvěrně přijímáme Spasitelovo ujištění, že jsme celí čistí, cítíme, že svým každodenním chozením jsme náchylní pošpinit své nohy. A tu nás Pán zve k sobě, abychom zůstávali s ním v ustavičném spojení a denně záviseli na něm, jakožto tom, který očišťuje a umývá ode všech poskvrn denní chůze a styku s touto zemí. On umývá svou krví. Od toho, co se denně zachycuje na nás, kteří jsme úplně obmyti, býváme očišťováni. Sám Pán se k nám sklání. Ví, že ještě chodíme po zemi, kde nejsou zlaté ulice, ví, že potřebujeme mít umyté nohy, abychom před ním chodili čistě a příjemně. Nebraňme se mu pyšně, jako se v pyšné falešné pokoře bránil Petr. Vracejme se vždy poníženě k němu a svěřme se mu se svým nedostatkem právě tak, jako je dítě závislé na matce, a jako je každý tvor závislý na slunci. Kdo je umyt jako učedník, dávej si umývat nohy v každodenním přicházení k Pánu.
4. Ne všichni jsou čisti
Ovšem ono „jste čistí“, má ve své radostné obecnosti smutné omezení: „ale ne všichni“. Víme o tom omezení. Jidáš není čistý. Ten jde cestou hříchu, utápí se v bahně a špíně. Jak by to bylo krásné, kdyby tato výjimky v apoštolském kruhu nebyla. Všichni čistí – on nečistý. A jak je to zde u nás? I zde platí evangelium čistoty. Pro všecky Kristus zemřel, všem se zvěstuje o Boží lásce. Neměli bychom všichni být plni radostí a všichni vztáhnout ruce po milosti? My všichni bychom mohli. Proč všichni nejdeme? Každý si sám ujasni, proč nejsi čistý? Nevěříš? Proč nevěříš?
Přidat komentář