Jak se Boží jméno znesvěcuje

A nyní jak se znesvěcuje Boží jméno? Vším tím, co se protiví jeho vůli a jeho slovu. Nejvíce se však znesvěcuje Boží jméno hanebným životem těch, kteří v ústech obracejí slovo Boží, ale mají neobrácené srdce.

O takových říká apoštol: „Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘ (Ř 2,23–24). Hanebný život vyznavačů evangelia nadělal Bohu víc neúcty a přivedl jeho jméno víc v porouhání, než zřejmá nevěra synů tohoto světa. Prosbou „Posvěť se jméno tvé“ prosíme Pána, aby od nás odvrátil milostivě, abychom když kážeme jiným, sami neselhávali (1K 9,27). Prosíme, abychom neupadli do hrozných hříchů, aby náš Otec nedopustil,  že bychom byli svedeni k hříchům smilstva, vraždy, neupřímnosti a pokrytectví jako David, který svým cizoložstvím dal příčinu Hospodinovým nepřátelům, aby se rouhali (2S 12,14). Modlíme se, abychom neupadli do pokrytectví jako Petr, jehož hříchem byli svedeni mnozí (Ga 2,13). Prosíme, abychom jednoduše chodili v pravdě evangelia, abychom den za dnem neznevažovali Boží jméno (Iz 52,5) a svými slovy ho neposkvrňovali, když bychom se jako jeho lid neřídili jeho vůlí (Ez 36,20; 1Tm 6,1). Prosíme, aby v nás byl posvěcen Hospodin před očima národů (Ez 36,23), zvláště pak v těch, kteří k němu přistupují jako jeho služebníci (Lv 10,3; Ex 19,22). Prosíme, aby Bůh sám byl naším posvětitelem (Lv 22,32), a aby v nás bylo vidět, že Duch svatý nese ovoce: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání (Ga 5,22), a že už nežijeme my sami, ale že Kristus žije v nás (Ga 2,20).

Jméno Boží se znesvěcuje, když se ho užívá nadarmo. Prosíme tudíž, aby nebeský Otec dal, aby jeho přikázání nebylo přestupováno: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval“ (Ex 20,7; Dt 5,11). Svět si tohoto přikázání nevšímá: prosíme, aby si svět všiml, že Boží pomstou je vyhrožováno tomu, kdo zneužívá Boží jméno v marném mluvení, povídání, žertování, klení a křivém přísahání. – Ale Boží jméno se znesvěcuje ne jen takto hrubě. Znesvěcuje se, když ústy pronášíme modlitby, o nichž srdce neví, když kážeme o tom, o čemž sami nejsme přesvědčeni, když mluvíme o Bohu, a sami jsme ve svém srdci nezakusili Boží moc, když zpíváme, a nevíme co, když sedíme v shromáždění a nedáváme pozor na slyšené Slovo Boží, když se s bratřími nemodlíme, když si shromáždění nevážíme, když nečteme Boží Slovo se srdcem upřímným a roztouženým, když zanedbáváme společné i soukromé modlitby a tupíme Boží přikázání a Den Páně nesvětíme. A aby nás od toho všeho Bůh zachoval, modlíme se slovy: Otče – posvěť se jméno tvé.

Slovo Boží se znesvěcuje falešným a nezdravým učením. Kdo překrucuje Písmo, je lhář a podvodník. Kdo mění královy rozkazy, zamlčuje je a potupuje, je rouhač a zrádce. Ničím tak nebývá potupeno Boží jméno jako tím, když se za Boží slovo vydává něco, co není, nebo když se Boží slovo násilně překrucuje nebo zamlčuje. Tady působí satan nejvíce zla, když otravuje učení Ježíše Krista svými přídavky. Zlořečený je každý, kdo falšuje evangelium Pána Ježíše Krista, kdo přidává k jeho učení nebo od něho ubírá (Zj 22,18–19; Dt 4,2; 12,32; Př 30,6). Kdo by pak kázal jiné evangelium než to, které je obsaženo v Písmu svatém, buď proklet (Ga 1,8–9). Proto se modlíme, aby nás Pán zachoval od každého bludu, aby nás zachoval od falešných apoštolů, a lstivých dělníků (2K 11,13), psů, zlých dělníků, roztržek (Fp 3,2), svůdců, kteří neslouží našemu Pánu Ježíši Kristu, ale svému břichu a lahodnými řečmi a pochlebováním svádí srdce prostých (Ř 16,18). Prosíme, aby náš Otec zničil bludy pohanské, mohamedánské a zachoval nás, abychom nebyli opojeni vínem nevěstky babylonské (Zj 14,8) ani poznamenáni znamením antikristovým (Zj 14,11). Prosíme, aby učení našeho Pána Ježíše Krista bylo vždy a všude čistě zvěstováno.

Jméno Boží se znesvěcuje naší nedůvěrou a nevěrou, a proto prosíme Otce svého, aby posilňoval naši víru, abychom byli silnější v důvěře, v lásce, v naději. Jak smutné to bývá, když jsou Boží děti zmítané nedůvěrou! Proto potřebujeme štít víry, abychom jím mohli uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého (Ef 6,16; 1Pt 5,9). Ó, bratři a sestry, svým pochybováním projevujeme svému Otci neúctu. Posilněme se tedy a žádejme slovy: „Posvěť se jméno tvé“ o víc víry a větší sílu v boji proti pokušení a pochybování a přemíře starostí. Jak má také být oslaven náš Otec, když nejmenší nesnáz, která nás potká, nás poráží, a my nemáme žádnou odvahu? Může být oslaven, když o něm odhodlaně svědčíme v časech dobrých, ale v těžkých dobách ztrácíme odvahu a stáváme se bojácnými a nedůvěřivými? Jak může být naším bědováním, stýskáním, naříkáním, naší netrpělivostí, sklíčeností, starostlivostí, nevěrou a nedůvěrou, naším neklidem a nepokojem, naší nevěrností a nestálostí v modlitbách posvěceno Otcovo jméno? Nemůže! Prosme tedy: „Posvěť se jméno tvé“, prosme za trpělivost, tichost a oddanost v každém i sebetěžším utrpení, prosme za sílu a stálost v boji, za klid a pokoj v soužení, za důvěru a víru v modlitbě, za lásku a upřímnost a za takový život, kterým by byl náš Otec oslaven.

A protože Pán takto učí modlit se všechny učedníky, upozorňuje nás na to, bychom společně posvěcovali jeho jméno. Prosíme tedy, aby se Pán oslavil ve všech svých dětech, v celé církvi Kristově a v každém sboru a v každém shromáždění zvlášť, aby svou přítomností oblažil všechny a dal takovou jednotu ducha, aby svět poznal, že mezi námi je Bůh a mnozí byli přivedeni k roztoužení. Neboť Pán nemůže být oslaven různicemi a sváry a sektářstvím. Prosíme tedy, aby Pán odňal všechnu tělesnost, a dal nám pouze jednu snahu, pouze jednu touhu – a to: posvěcení jeho svatého jména. Otče náš, posvěť se jméno tvé. Amen.