Každý má svědomí

• Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. (Ř 2,15)

V části Písma, kterou jsem si vybral pro toto pojednání, jsou obsaženy čtyři věty.

1. Že každý člověk má svědomí: „jak dosvědčuje jejich svědomí.“ Každý člověk má tedy svědomí, které mu vydává svědectví. 2. Že světlo, kterým je svědomí vedeno, a skrze něž pracuje, je poznání: „napsáno ve svém srdci.“ 3. Že poutem, které svazuje lidské svědomí, je Boží zákon: „co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci.“ 4. Že funkcí a úkolem svědomí je vydávat svědectví buď v souladu se sebou samým, nebo proti sobě, obviňovat nebo omlouvat sebe sama nebo své činy: „dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“ Začnu tím prvním (pozn. překl.: Níže uvedený text obsahuje jenom tento první bod.).

Výrok I. Každý člověk má svědomí. Také všichni tito pohané popsaní v textu mají svědomí. Každý člověk má svědomí: „Jak dosvědčuje jejich svědomí.“ Také zákoníci a farizeové měli svědomí: „zahanbeni ve svém svědomí“ (J 8,9). Také dobří lidé mají svědomí, jako Pavel: „Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje…“ (2K 1,12). Zlý lidé mají svědomí: „Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny“ (Tt 1,15). Jako je nemožné, aby oheň byl bez žáru, tak je nemožné, aby byl někdo bez svědomí. Vskutku, zvykli jsme si říkat: „Takový člověk nemá svědomí“, ale myslíme tím, že nemá dobré svědomí. Každý však má svědomí, ať už dobré, nebo špatné. Pán vtiskl svědomí do člověka, když ho na počátku stvořil. Je pravda, že od pádu člověka je svědomí žalostně zkažené, ale člověk ho nikdy nemůže odložit. Svědomí zůstává v každém člověku navždy, ať už je na zemi, v nebi nebo v pekle. Svědomí mají i ti nejpodlejší a nejďábelštější sprosťáci na světě. Ať ho uhašují nebo potlačují, jak jen mohou, ať ho zaprodávají, pohrávají si s ním nebo ho opíjejí, nakolik to jejich srdce dokáže; přesto svědomí bude dál působit navzdory jejich zubům.

1. Čas nemůže svědomí umlčet. Co jiného než svědomí přimělo Josefovy bratry, aby si vzpomněli na to, jak krutě s ním zacházeli? Stalo se to asi o dvacet let dříve, přesto to nemohli zapomenout

2. Žádný nátlak ani síla nemohou svědomí potlačit, ale jednoho dne se stejně ozve. Co jiného než svědomí přimělo Jidáše, aby šel a odnesl peníze, kvůli kterým zradil našeho Spasitele, a aby vykřikl: „Zhřešil jsem“ (Mt 27,4)? Není pochyb, že se ho snažil potlačit, ale nepodařilo se mu to.

3. Žádná velikost ani moc nemůže potlačit svědomí, ale jednoho dne se jako zlý pes zakousne hříšníkovi do tváře. Co jiného než svědomí přimělo faraona vykřiknout: „Já i můj lid jsme svévolníci“ (Ex 9,27)? Byl to velký král, a přesto nebyl schopen přemoci svědomí.

4. Žádná hudba, veselí ani žertování nedokážou omámit svědomí, přesto se bude ďábel tím vším snažit obehrát nešťastnou duši. Co jiného než svědomí bylo oním zlým duchem melancholie, která na Saula doléhala? Myslel si, že ji rozptýlí hudebními nástroji, ale ona přesto znovu přicházela.

5. Ani sama smrt nedokáže oddělit svědomí od hříšníka. Co jiného než svědomí je ten červ, který nikdy neumírá? A v pekle je svědomí jako ten oheň, který nikdy neuhasne.

Přiznávám, že někteří jako by svědomí docela ztratili. Dokážou zanedbávat své povinnosti, jako by vůbec žádné svědomí neměli. Mohou odkládat pokání a obrácení se k Bohu, jako by neměli více svědomí než zvíře; ale jednoho dne se svědomí objeví a jasně ukáže, že bylo přítomno v každém okamžiku jejich života, zasvěceno do všech jejich myšlenek a všech jejich cest a postaví před ně všechny věci, které udělali. Ať si je člověk v danou chvíli jakkoliv sebejistý, bezcitný nebo zocelený, svědomí se dříve nebo později ozve.  Buď zde, nebo v pekle se každému člověku prokáže, že má a vždy měl svědomí.

Důvody, proč Pán vložil svědomí do každého žijícího člověka, jsou:

1. Protože Hospodin je velmi spravedlivý soudce. A jako přikazuje pozemským soudcům, aby nesoudili beze svědků, tak ani on sám nebude soudit beze svědků; proto do každého vkládá svědomí, aby u Božího soudu přineslo důkazy ve prospěch nebo v neprospěch.

2. Protože Pán je velmi milosrdný. Jsme podivuhodně zapomnětliví a bezohlední k Bohu i k vlastní duši. Potřebujeme být povzbuzováni k plnění svých povinností; proto dal Pán každému z nás svědomí, aby bylo neustálým dozorcem. Někdy se zapomínáme modlit, a pak nám svědomí dává na vědomí, abychom šli k Bohu. Někdy jsme v povinnostech otupělí a svědomí nás jako bodnutí oživí. Někdy jsou naše vášně rozbouřené, a pak nás svědomí kontroluje a přikazuje nám, abychom je udrželi na uzdě. Nebýt svědomí, nikdy bychom se neudrželi v pořádku. Proto nám Pán z milosti dal svědomí.

Užití 1. První použití spočívá v odsouzení onoho ďábelského přísloví, které je mezi lidmi běžné: "Svědomí je dávno oběšeno." Ne, ne! Achítofel se může oběsit, ale nemůže oběsit své svědomí. Saul se může zabít, ale svědomí zabít nelze. Je to červ, který nikdy neumírá (Mk 9,44). Jako je nesmrtelná duše rozumného člověka, tak je nesmrtelné i svědomí.

Užití 2. Za druhé to odsuzuje ty, kdo se chystají potlačit svědomí. Jejich svědomí je čas od času činí melancholickými a sklíčenými a oni se ho snaží potlačit. Běda! Proč se snažíte o to, co je naprosto nemožné? Můžete ho na chvíli potlačit a na chvíli mu zacpat ústa, ale nikdy se ho nezbavíte. Svědomí přiléhá tak těsně, že se člověk může zbavit sám sebe stejně jako vlastního svědomí. A skutečně, jeho svědomí je on sám. „Každý ať zkoumá sám sebe“ (1K 11,28), to znamená své svědomí. „Posuďte to sami“ (1K 11,13), to znamená, posuďte to ve svém svědomí.

Užití 3. Za třetí to vyvrací ten opilecký názor, že svědomí není nic jiného než momentální záchvat melancholie. Ne, možná způsobuje přítomný záchvat melancholie, ale není jím. Svědomí je stálá síla v člověku, která je stále s ním a bude ho stále soudit a odsuzovat, pokud se proviní před Bohem. Bude s ním, až jeho záchvat duchovní skleslosti skončí. Ať se směje a veselí, svědomí však leží na dně všeho a zkazí všechnu zábavu (Př 14,13). I když se opilec raduje, jak chce, přesto nevěřím, že by mu svědomí uprostřed toho opileckého veselí nezpůsobilo nějaký hluboký zármutek a neřeklo mu, že je to velmi špatný život. Ať to tělesný pokrytec zakrývá dobrými povinnostmi, dobrými modlitbami a dobrými nadějemi; přesto nevěřím, že by v jeho nitru nebylo svědomí, které mu říká, že je kvůli tomu všemu zkažený. To můžeš vidět na Kainovi (Gn 4,5). Měl dobrou práci, obětoval Hospodinu, ale když to udělal, jeho tvář zesinala. Svědomí ho skutečně tížilo a říkalo mu, že ho Bůh nepřijímá. Svědomí je se zlými lidmi v církvi - při kázání, při svátostech – a ve skrytu jim říká, že nejsou osobami, kterým požehnání těchto obřadů náleží.

Užití 4. Konečně to může být napomenutí zbožným, aby si uvědomili, že pořád mají svědomí, a aby se proto vždy snažili udržet je „bez poskvrny“, což bylo Pavlovo úsilí (Sk 24,16). Dávejte pozor, abyste své svědomí neposkvrňovali v povinnostech zbožnosti vůči Bohu: v modlitbě, naslouchání atd., ani ve svém povolání, jídle, pití, zábavě, odpočinku. Vždycky dbejte na to, abyste neposkvrňovali své svědomí, protože je stále s vámi. Když dva žijí stále spolu, nesmějí se navzájem urážet, jinak nebude klid. Vy a vaše svědomí musíte žít stále spolu. Pokud je urazíte, budete mít velmi špatný život. Lepší je žít s nadávkami, než žít s poskvrněným svědomím. Raději urážejte celý svět, než abyste uráželi svědomí. Není nikdo, s kým byste měli žít stále, ale se svědomím musíte žít stále. Nemůžete žít neustále se svými manžely, ani s manželkami, ani s rodiči či pány. Je čas, kdy se musíte rozdělit, ale svědomí a vy se nikdy nerozdělíte. Proto se snažte, abyste ho udrželi neporušené. Tolik tedy k prvnímu výroku: V každém člověku je svědomí.

William Fenner (1600–1640) byl anglický nonkonformista, puritán, pastor.