Láska živená láskou

Když se nebe usměje a vylije na nás spršku milosti, je to převzácné. Bez nebeského deště nemůžeme očekávat ani vodu z vyprahlé pustiny, natož skutečné požehnání, které by bylo k našemu užitku. Každý den věřící vyznává svému Pánu, že „všechna spása pramení mi z tebe“ (Ž 87,7) – je to vyznání, které až do smrti musí mít stále na rtech. Protože láska pochází z nebe, musí se živit nebeským chlebem. Nemůže existovat na poušti, pokud není živena manou z výsosti. Láska se musí živit láskou. Samotnou duší a životem naší lásky k Bohu je jeho láska k nám.