Má skála!

• Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! (Ž 18,3)

Může mě skalní štít ochránit před poryvy vichřice, které přicházejí ze všech stran? „Má skála“ mě ochrání naprosto jistě!

Přichází tyto poryvy z pekla? On má klíče od hrobu i smrti!

Je to poryv hříchu? On je má spravedlnost!

Jsou od satana? On porazil vlády a mocnosti!

Je to utrpení? On je můj soucitný a milující velekněz!

Jsou to ztráty? On je má přehojná odměna!

Je to kříž? On způsobuje, že všechno napomáhá k dobrému jeho lidu!

Je to úzkost? On je má radost!

Je to temnota? On je mé slunce!

Jsou to pochybnosti? On je můj rádce!

Hynu? On je můj život!

Jsou to nepřátelé? On je můj štít!

Je to pokušení? On je můj vysvoboditel!

Jsou to falešní přátelé? Nikdy se mě nevzdá, ani se mě nezřekne!

Je to samota? On je všudypřítomný!

Je to nemoc? On je můj lékař!

Je to smrt? On je vzkříšení a život!

Jak slavné útočiště! Jak skvělá ochrana a věčná pevnost! Zde se mohu postavit tomu nejhoršímu, co země a podsvětí mohou udělat. Od nynějška budu žít ve víře v muže, který je:

• mou skrýší před větrem,

• mým úkrytem před průtrží mračen,

• mou tekoucí vodou ve vyprahlém kraji,

• mým stínem mohutné skály v žíznivé zemi.

Budu v něj věřit dokud se neutiší každý poryv a na mé obloze se už neobjeví žádný hrozivý mrak, dokud moje nebe nebude zkrášleno věčným dnem a žádná bouře už nebude kazit vzduch, který dýchám!

• A bude muž jako útulek před  větrem a úkryt před  nepohodou, jako potoky vod za sucha, jako stín mohutného skaliska ve vysílené zemi! (Izajáš 32,2 Pavlík)