Nesmrtelný, dokud není mé dílo dokonáno

• Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.(Ž 118,17)

Tohle je spolehlivá jistota! Bezpochyby se zakládala na slibu, který si žalmista důvěrně opakoval ve svém srdci a kterého se chopil a postavil se na něj. Je i má situace podobná té Davidově? Jsem sklíčený, protože mě nepřítel uráží? Stojí proti mně zástupy a na mé straně jen hrstka lidí? Nabádá mě nevěra, abych si lehl a zemřel v zoufalství – jako poražený a zneuctěný člověk? Začali mi nepřátelé kopat hrob?

Co teď? Mám podlehnout našeptávání strachu, vzdát se boje a s ním i veškeré naděje? To rozhodně ne. Ještě je ve mně život: „Nezemřu.“ Vrátí se mi síla a odstraní mou slabost: „Budu žít.“ Pán žije, a já budu žít také. Má ústa se opět otevřou: „Budu vyprávět o Hospodinových skutcích.“ Ano, a budu mluvit o současném soužení jako o dalším příkladu podivuhodné věrnosti a lásky Pána, mého Boha. Ti, kdo by mi rádi měřili rakev, by měli raději chvíli počkat, neboť „Hospodin mě těžce trestá, ale nevydal mě smrti.“ Sláva jeho jménu na věky! Jsem nesmrtelný, dokud se mé dílo neskončí. Dokud si to Pán nepřeje, žádná hrobka se za mnou nezavře.