O šesti bludech: Blud o poslušnosti
Další blud je o poslušnosti. Je to tom, že lidé by měli poslouchat své starší, biskupy, pány, otce a jiné autority duchovní i světské ve všem, co přikazují, v dobrém i zlém. A zvláště kněží to nechápou a nechtějí tomu rozumět, že veškeré zlo Bůh zapověděl a že on je nejvyšším Pánem. Proto když by kdokoliv chtěl po někom jiném, aby dělal něco zlého, tedy se dopouštěl hříchu, nemá to ten člověk dělat, neboť má v tomto světě více poslouchat Pána Boha, než kohokoliv jiného.
Co má každý dále vědět? Že všechny naše skutky v tomto světě mají být k Boží chvále a k prospěchu našeho spasení, a proto nemá nikdo poslouchat žádného člověka v tom, co by odporovalo Božím přikázáním, Božím radám a Boží chvále. A tak i kdyby prelát, pán nebo otec někomu přikázal to, co je proti Božímu přikázání nebo proti Boží radě a chvále, nemá ho v tom poslechnout, protože má více poslouchat přikázání a rady Boží než přikázání lidí. A mluvím o „Boží radě“, což znamená, že by někdo byl Božím Duchem k takové radě doveden a byl k ní puzen.
Například kdyby Kateřině přikázal papež, otec i matka, aby se vdala, ale ona by vnímala, že je obdarovaná k tomu, aby si zachovala své panenství, což je svaté a hodné veliké cti, a že Boží rada pro ty, které takto Bůh obdarovává, je, aby zůstali svobodní, kdyby tedy panna Kateřina měla toto poznání i puzení od Ducha, potom nemá poslouchat ani papeže ani otce ani matku, kteří jí přikazují, aby se vdala.
Nebo pokud přikazují Dorotě, aby až do smrti zachovala své panenství, ale ona u sebe vidí velkou touhu po manželství a souží se velkými pokušeními, potom je v tom nemá poslechnout. Panenství i manželství je na vůli panny. A totéž může být řečeno i o vdově.
Stejně tak, když papež brání tomu, aby se v kaplích kázalo Boží slovo, nebo když brání sloužit kněžím, kteří umí dobře kázat, touží takto sloužit a žijí dobře, nemají ho v tom poslouchat, protože se to protiví jak přikázání, tak i radě a chvále Boží. A je někdy dobré neposlouchat své představené a starší. Proto je v Betlémské kapli napsáno:
♦ ♦ ♦ ♦ ♦
Poslušnost
♦ ♦ ♦ ♦ ♦
Augustin říká: „Není to pokaždé zlé neposlechnout přikázání výše postaveného, neboť když pán přikáže to, co se Bohu nelíbí, tehdy je potřeba ho neposlechnout.“
Jeroným praví: „Přikáže-li pán to, co není proti svatému Písmu, služebník se má podřídit. Ale pokud přikazuje to, co je proti Písmu, sluší se více poslouchat Pána Ducha, Boha duše své, než pána svého těla.“ A o něco dále říká: „Jestliže to, co císař přikazuje, je dobré, vykonej jeho vůli, ale pokud je to zlé, odpověz: ‚Je třeba více poslouchat Boha než lidi.‘“ A totéž platí také o služebnících ve vztahu k jejich pánům, o ženách ve vztahu k manželům, o dětech ve vztahu k otcům, že jsou povinni poslouchat své pány, opravdové otce a matky jenom v těch věcech, které nejsou proti Božím přikázáním.
Svatý Řehoř: „Pokorní mají být napomenuti k tomu, aby se poddávali starším, ale ne více, než se sluší, aby tak neměli účast na jejich hříších, kdyby je poslouchali víc, než se sluší.“ Tentýž Řehoř říká: „Má být jasné, že poslušnost nikdy nemá být vyžadována k něčemu zlému.“
Chrysostom, svatý Jan Zlatoústý, dodává: „A co když, někdo řekne, by byl prelát zlý? Budeme takového poslouchat? Co to říkáš? Věz, že v otázkách víry se takového střez a straň, a nejenom jde-li o člověka, ale i kdyby to byl sám anděl z nebe.“ Tolik svatý Jan.
A svatý Izidor říká: „Kdyby ten, kdo vládne, udělal cokoliv, co je Pánem Bohem zakázáno, anebo by přikazoval, co Písmo zakazuje, je třeba mu říci slova odsouzení, která zapsal svatý Pavel: ‚Kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!‘“ A dále píše: „Jestli vám někdo brání dělat to, co Bůh přikazuje, nebo přikazuje, co Bůh zakazuje, takový buď zlořečen všemi, kdo milují Pána.“ A dále: „ Když ten, kdo vládne, říká nebo přikazuje to, co je mimo Boží vůli nebo mimo to, co je v Písmu zjevně přikázáno, buď vám jako křivý svědek nebo jako rouhač.“
Svatý Bernard: „Je zjevné, že udělat něco zlého na příkaz vládce, není poslušnost, ale neposlušnost.“ Tolik Bernard.
V duchovním ustanovení je to napsáno takto: „Nikdo není povinen poslouchat to, co je proti řádu nebo je to neslušné.“ A jinde je psáno: „Nespravedlivé přikázání preláta se nemá poslouchat.“ A znovu: „Ze spravedlivého důvodu je správné neposlouchat papežovat přikázání.“
Tato slova mají svůj základ v Božím zákoně, především v Exodu 23,2: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.“ A v Deuteronomiu 4,2: „K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.“ A znovu v té knize (24,8): „Měj se na pozoru …, abys velmi bedlivě dodržoval všechno, o čem vás poučí lévijští kněží. Bedlivě dodržujte, co jsem jim přikázal.“
A v Ezechielovi 20,18–19: „Neřiďte se nařízeními svých otců, nedbejte na jejich řády a neposkvrňujte se jejich hnusnými modlami, já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými nařízeními, dodržujte mé řády a zachovávejte je.“
A v evangeliu svatého Matouše, řekl Pán Ježíš farizeům a zákoníkům: „Proč přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?“ A znovu v Matoušovi 23,2–3: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.“
A k tomu je výklad na slovo „Poslouchejte ty, kteří vás vedou“, kde stojí: „Je potřeba poslouchat vedoucí a kazatele, protože jsou posvěceni v učení i skutcích a jsou věrní. Ale pokud zbloudí od přímé cesty, nejednejme podle jejich příkladu, ale poslouchejme, co přikazují, pokud by ovšem nezbloudili i v učení. A proto Pán Ježíš říká: „Čiňte, co říkají, ale co činí, nenásledujte.“
A svatý Augustin v kázání na slovo z evangelia svatého Jana „Já jsem dobrý pastýř“, říká: „Sedí na stolici Mojžíšově, učí Boží zákon, a tak skrze ně učí Bůh. Ale když budou chtít učit své vlastní učení, neposlouchejte je, protože takoví nehledají Kristovy věci, ale své vlastní.“
A ve Skutcích apoštolských 4 stojí, že představitelé židů, starší a znalci zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, přikázali apoštolům, aby jméno Ježíšovo nerozhlašovali a o něm neučili. Tehdy jim Petr a Jan řekli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“ A znovu v páté kapitole říkají Petr a apoštolové stejným lidem: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“
Proto je toto slovo napsáno v Betlémské kapli k poučení, že lidé nemají poslouchat své preláty nebo vedoucí, než jenom v dobrých přikázáních.
Blud o poslušnosti
Přidat komentář