Píseň důvěry

• Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. (Ž 138,7 KRAL)

Nešťastné chození uprostřed soužení. Ne, je to požehnané chození, protože pro něj existuje zvláštní zaslíbení. Dejte mi zaslíbení, a co je to trápení? Co mě tu můj Pán učí říkat? „Obživíš mne.“ Budu mít více života, více energie, více víry. Není to často tak, že nás těžkosti oživují, jako závan studeného vzduchu v okamžiku, kdy je člověku na omdlení?

Jak zlí jsou moji nepřátelé a zvláště úhlavní nepřítel! Mám vztáhnout ruku a bojovat se svými nepřáteli? Ne, mé ruce je lépe, když se zapojí do služby pro mého Pána. Kromě toho vůbec není potřeba, abych proti svým nepřátelům bojoval já, neboť můj Bůh použije svou dalekosáhlou paži a vypořádá se s nimi mnohem lépe, než kdybych se o to pokusil já. „Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.“ On mě svou mocnou a moudrou pravicí zachrání. Co víc si mohu přát?

Pojď, mé srdce, vztahuj toto zaslíbení samo na sebe, dokud ho nebudeš moci použít jako píseň své důvěry, jako útěchu své svatosti. Modli se, abys samo bylo oživeno, a zbytek přenech Pánu, který pro tebe udělá úplně všechno.