Pohlédni do zrcadla Kristových utrpení!

Kdybychom nikdy nezhřešili, náš obdivuhodný Spasitel by na sebe nikdy nevzal naši přirozenost a netrpěl by za nás nezměrnými mukami Otcova hněvu. Kristovo utrpení, jímž byl usmířen hřích, bychom měli mít za měřítko naší viny a bídy.

Copak Otec skryl svou tvář před ním? To my si zasloužíme být navěky vykázáni z milostivé přítomnosti našeho Boha! Netrpěl nepředstavitelná muka na těle i na duši pod hněvem všemohoucího Boha? Ale to my jsme si zasloužili nejvyšší míru tohoto hněvu na věky věků! Copak nemusel zakusit smrt? Ale to my jsme byli poddáni věčné smrti, dokonce oné „druhé smrti v ohnivém jezeře, kde hoří síra“, „kde červ nikdy neumírá a oheň nikdy neuhasne“!

Pojďte tedy se mnou, bratři, blíž ke Getsemane a ke Golgotě a spolu se mnou přemýšlejte o tom, co se tam odehrálo. Pohleďte na toho, který trpěl v zahradě a jehož duševní muka byla tak silná, že krev vytékala ze všech pórů jeho těla! Pohleďte na něj na hoře Kalvárii, jak visí na kříži, a slyšte jeho srdceryvné volání: „Bože můj! Bože můj! Proč jsi mě opustil!“

Řekněte si tedy: „Teď vidím, co jsem si zasloužil za své hříchy! Nebo spíše, co si mé hříchy zaslouží v tuto hodinu. Neexistuje okamžik mého života, kdy bych nemohl být oprávněně vyzván, abych vypil onen hořký kalich, aniž bych měl sebemenší naději na zmírnění svého utrpení na věčné věky.“

Drazí bratři, toto je zrcadlo, ve kterém bych si přál, abyste před Bohem viděli své vlastní zásluhy. Chtěl bych, abyste od něj ani na okamžik neodvrátili zrak, a to až do poslední hodiny svého života.

Při pohledu na konkrétní hříchy vás možná povede k sebeuspokojení myšlenka, že nebyly tak obrovské jako ty, kterých se běžně dopouštějí druzí. Když se však podíváte na své nepravosti ve světle toho, jak je odčinil náš požehnaný Pán, uvidíte, že nic nemůže přesáhnout vaši ničemnost, a budete ochotni zaujmout nejnižší místo jako ten „největší z hříšníků“! 

Ti nejlepší z vás si stejně jako ti nejzavrženější zasloužili a stále ještě denně zasluhují z Boží ruky všechno to, co za vás Spasitel vytrpěl. Proto se na sebe nikdy nedívejte v jiném zrcadle, než je toto!

Ach, bratři, kdyby se naše mysl více zabývala zkoumáním výšky, hloubky, délky a šířky zachraňující lásky neodvraceli bychom se od ní tak snadno k malicherným marnostem tohoto ubohého světa. Ať je Kristova nezměrná láska náležitě a trvale vtisknuta do vaší mysli, a toto téma povznese a rozšíří duši a bude mít proměňující účinek úměrně tomu, jak rádi se jím budeme zabývat!