Pomíjivost, samá pomíjivost ...

• Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. (Kaz 1,2)

Má duše, proč hledáš své štěstí tady dole – v tomto padlém světě, kde je „všechno samá pomíjivost“? Často jsi to zkoušela, toužila jsi stále najít nějaké pozemské dobro. Právě tak často jsi dala za pravdu Šalamounovi, kazateli, že „všechno pomíjí“.

I světský člověk může říci, že všechno je pomíjivost – a přesto o to stále usiluje. Nebuď jako on! Ať tě to všechno, co je zde na zemi prázdné, vede k tomu jedinému, co tě může uspokojit - k Boží milosti, k Boží lásce, k Božímu Beránkovi, k „Ježíši Kristu, který je stejný včera, dnes i navěky“ (Židům 13,8).

Položili jste si někdy otázku, odkud se bere všechna ta pomíjivost? Má duše, to všechno vychází z tebe – a ty jsi to získala od svého otce Adama! Ty a tvoji bližní z lidského rodu jste to všechno způsobili. Kde má svůj původ bouře? Proč je tu zemětřesení, mor, ztroskotání lodi, zkažená úroda? Kde se vzaly nemoci, hlad, smrt? Proč je tu ztráta, utrpení a zármutek? Kde se tu vzaly vraždy, opilství, války a nemravnost? Odkud pochází vše, co je odporné, smutné a skličující? Odkud pochází všechna ta lidská bída – křivdy, sténání a strádání veškerého stvoření?

Má duše, tyto věci mají svůj původ u tebe – u tebe od Adama a od něj v tobě. Jed hříchu, který je v tobě, otrávil kromě tebe i všechny ostatní. Protože jsi hříšná - vše je samozřejmě ztraceno. Protože jsi pomíjivá - všechny věci zde jsou pomíjivé. Prokletí, které dopadlo na vás, jste uvalili na své děti. Má duše, pokoř se při té myšlence - uvažuj a buď moudrá!

Nahlédni do Knihy přírody. Podívej se na všechna trápení tohoto padlého světa; podívej se na všechno, co je nesourodé, bídné a pomíjivé, a řekni: „To má svůj původ u mne!“ Má duše, ty říkáš: „Všechno pomíjí!“

Ó, pohlédni do svého nitra, neboť všechno je tam marnost. Jak rychlé je to ke zlému! Jak mrtvé je pro všechno dobré! Jaká zkaženost! Jaký vrozený hřích! Jak ubohé jsou tvé záměry k něčemu dobrému!

Jak váhavé je tvé směřování ke svatosti! Jak ubohé jsou tvé záměry! Jak vratké je tvé směřování! Je-li všechno vnější pomíjivé - je to uvnitř desetinásobná pomíjivost! Je-li všechno kolem jen pomíjivost - pak jsi ty pánem veškeré pomíjivosti.

Dobrořeč tedy, duše má, Bohu - v Ježíši máš to, co nepomíjí. V Ježíši máš vše, co je pevné, trvalé a dokonalé! Máš věčné bohatství, sílu, život, potěšení, útěchu, pokoj! Je něco, co v něm nemáš? Máš pevný základ - skálu, která se nikdy neotřese - neochvějnou pomoc!