Přístav víry

Už jsi určitě viděl loď, jak se prodírá vlnami. Nechává za sebou bílou brázdu a způsobuje, že moře kolem ní vře. Takový je život, říká Jób: „Mé dny… prolétly jak rákosové čluny…“ (Jb 9,25-26). Nemohu ho zastavit. Mohu ho řídit kormidlem Božího Ducha svatého, nicméně můj život stejně jako hbitý člun spěchá svou cestou, dokud nedosáhne přístavu. A kde má ten přístav být? Najdeme ho v zemi hořkosti a prázdnoty, v tom strašlivém kraji ztracených? Nebo to bude ten sladký přístav věčného pokoje?