Radost pro všechen lid

• Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lk 2,10–11)

Tato slova označují náhled nebešťanů o Pánu Ježíši. Tam nad Betlémem, když se Syn Boží narodil jako syn Marie Panny, byl tento andělský náhled poprvé vysloven. Od té doby bývají tato slova opakována nejen rok co rok, ale i mezi rokem.

Zdalipak je to ohledně „všeho lidu“ pravda?

Kdybys měl ty, milý čtenáři, na tuto otázku odpovědět, snad bys nevěděl, jak mnoho je lidí, kteří se z Pána Ježíše skutečně radují. To je také těžko vědět. Dá se sice soudit, že je jich méně nežli těch druhých, kteří o Pána pranic nedbají anebo těch, kteří o něm vůbec nic nevědí. Celkem by to však nemělo být důležité, kolik lidí se z Ježíše raduje. Důležitější je – a také snadnější k rozluštění jiná otázka: Jestli jsem to já a jestli jsi to ty, jimž se Pán Ježíš Kristus stal radostí? Na to si odpovězme.

Že Pán Ježíš je pro mne i pro tebe dán, aby se nám stal tím jediným potěšením, o tom svědčí všecko Slovo Boží, také to výše uvedené slovo andělské. Neboť co je všemu lidu dáno, to také mně a tobě patří. Patrně tedy můžeme mít radost z Pána Ježíše, je nám nabídnuta, přichystána.

Už proto musíme být vděční. I ty, který dosud v Pánu Ježíši tu svou nejvyšší radost nevidíš, i ty máš příčinu k děkování: že ti ta radost je nabídnuta.

Dále přijde teď na tvou žádostivost, na tvou touhu. Samotné chtění by sice nespravilo ještě nic, ale protože Slovo Boží říká: Proste a dostanete, tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete; proto pravím: přijde na tvé chtění. Bude-li upřímné, Pán se ti upřímně ohlásí. On je, abych tak řekl, tím slovem vázán dát „radost pro všechen lid“.

A co je na Ježíši tak velikého a vzácného, aby byl nejvyšší radostí každého člověka? Snad se tak zeptáš. A já rád odpovídám: To je to veliké a vzácné, že přišel na sebe vzít tvůj hřích a tak tě chce očistit a učinit z tebe Boží dítě.

Kdybys toto neměl z Pána Ježíše mít, pak z něho nemůžeš mít ovšem tu největší radost. Proto i vánoční radost přemnohých „křesťanů“ je docela jiná, než na kterou myslili andělé. Lidé mají o vánocích radosti velmi mnohé: některé dost pěkné, některé velmi bídné.

Jedni se radují, že mohou jiné obdarovat. Jiní zas, že budou sami obdarováni. Rodiče se radují, že vidí děti radovat se. A takových celkem pěkných radostí je o vánocích dost. Mnozí si ani na Pána Ježíše dobře nevzpomenou a přece mají „veselé vánoce“ a mnoho radosti. Není to však ta radost, kterou by jim rád přál Pán sám; radost spasených hříšníků z Vykupitele.

Jiní mají nižší radosti. Je to až žalostné, jak mnoho lidí použije vánočních dnů (jako i dnů nedělních) k rozpustilým zábavám, tanci a karbanu. Ó, milý čtenáři, pomni, že tvá radost je zjevná oku Božímu. Raduješ-li se z toho, co on nenávidí – jak chceš před ním obstát? A proč se právě v ty dny, které jsou určené památce jeho narození, proč se právě ty mají používat k potupení jeho příkazů?

Ach, je to hrozné, že andělské slovo „radost pro všechen lid“ dodnes neplatí v celém rozsahu. Ukřižovaný Ježíš je radostí jen některým. Jinak je „lhostejný mnohému lidu“, a některým je dokonce bláznovstvím a pohoršením. Zaujmi o těch letošních vánocích vůči Pánu svému to pravé stanovisko. Ba, ne až o vánocích. Hned! Neboť ty pravé vánoce jsou, když do tvého srdce vejde tvůj Spasitel. Já jsem měl své vánoce v květnu: tehdy se mi stal Ježíš nejvyšší radostí.

Ano, přijmi Krista jako Spasitele. Přijmi odpuštění svých hříchů skrze jeho krev. A budeš mít radost nad všecky radosti.

Všechny dary se nevyrovnají daru, který nám dal Otec nebeský v Kristu – a proto i kdybys od lidí nebyl obdarován, budeš mít radost, která andělskými hlasy přiřknuta „všemu lidu“.

Také tobě. Amen.

Z časopisu Betanie, roč. XX, č. 34 z roku 1902. Časopis věnovaný k probouzení a pěstování duchovního života.