Radost veliká

• Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lk 2,10–11)

Kolikrát že se musel Pán Ježíš narodit, aby se tato veliká radost stala údělem všech lidí po všecky časy – i nás? Ne podruhé se narodil! A proto to, co se událo při jeho narození v Betlémě, má věčnou platnost, ano i slova anděla jsou úplně pravdivá, i když se nyní hlásají ústy lidskými. Anděl řekl: „…radost, která bude pro všechen lid.“ Kdyby to radostné poselství platilo jen onomu pokolení žijícímu v době Pána Ježíše, musel by se opět a opět narodit, a pokaždé by musil nějaký anděl přijít a znovu zvěstovat tu velikou radost z narození Páně. Ale tak to není. Jednou pro vždy se narodil a jednou pro vždy trpěl a umřel za naše hříchy, a andělovo kázání platilo všemu lidu, i tobě, čtenáři můj. Ale kázání toho radostného poselství vánočního nemělo skončit kázáním anděla pastýřům.

Pán se postaral o to, aby se radostné poselství vánočního anděla nepřestalo hlásat. Ano Pán má mnoho takových vánočních andělů po celé zemi. A jakých andělů! Snad se nemýlím, když řeknu, že jsou ještě vzácnější než ti betlémští. Betlémští andělé přišli tak svatí a slavní, že na ně pastýři mohli pohledět jen se strachem a s velikou bázní. Ale nynější poslové Kristovi jsou zcela rovni tobě, milý čtenáři. Jak ty, tak i oni jsou narozeni v hříchu; i oni byli mrtví ve svých vinách, ale když se vírou obrátili k Pánu Ježíši a skrze jeho oběť smíření na kříži přijali jeho zachraňující milost, stali se podle jeho přikázání zvěstovateli té veliké radosti, která se stala pro všechen lid ve vtělení Syna Božího. A zvěstují tu radost nejen v o vánocích, ale vždycky a všude. Služba takových andělů je mocnější, jde více k srdci. Anděl nemůže s člověkem soucítit, ale člověk s člověkem ano. Kdo byl dříve sám mrtvý v hříchu, ten může promlouvat k srdci hříšníka, povzbuzovat ho a zvát k Pánu. Proto jsem řekl, že nynější hlasatelé vánoční radosti, mohou být pro leckterou duši nad anděly.

Milý čtenáři, který jsi dosud nepoznal tuto velikou radost, dej si říct: „I pro tebe se Pán Ježíš narodil, aby se i tvým Spasitelem stal, za tvé hříchy umřel a tak Boha s tebou usmířil!“

Všimni si, že anděl pastýřům i všemu lidu zvěstoval velikou radost. Z nebe se zvěstuje veliká radost. To něco znamená! Kdyby nějaký chuďas chtěl někomu udělat radost, třeba by také sliboval učinit velkou radost. V jeho očích by to mohlo být opravdu veliké, co by dokázal, ale není pochyb, že člověk vládnoucí většími prostředky, by mohl učinit mnohem více. A když sám Bůh, ten věčný a veleslavný a všemohoucí slibuje velikou radost, ó, to musí být nade vše pomyšlení veliké, veliká milost, ty největší dary, nevyslovitelná láska. Ano Bůh dal svého jednorozeného, nejmilejšího Syna, a s ním dal všecko. Lidem ho dal a spolu s ním dal lidem i celé nebe a celé království Boží. S ním jim vrátil ráj, vrátil jim spravedlnost, pro něho odpustil jim všechny jejich hříchy. S ním jim vrátil otcovskou lásku svou, celé své srdce.

Ó, jaké to dary! Nemůže být nic většího, nic slavnějšího, nic rozkošnějšího. My všichni jsme zhřešili a propadli soudu Božímu, nás čekalo věčné zahynutí v pekle; ale teď slyšíme vánočního anděla zvěstovat nám velikou radost, spasení, smíření, odpuštění, vysvobození z pekla. Může být radostnější zpráva? Kdyby vězeň odsouzený na doživotí, jenž by nikdy nečekal žádné propuštění a byl zbaven veškeré naděje na propuštění, najednou uslyšel zprávu: „Milost, uděluje se ti milost; neboť se králi narodil syn, následník trůnu, a král činí radost národu, a s mnohými jinými i ty jsi obdržel milost, jsi svobodný – vyjdi ze svého vězení! – Ó, kdo může popsat takovouto radost omilostněného před tím beznadějného vězně? Tato veliká událost se mu nejeví jako nic menšího než zázrak. A tak to připadalo i mně, když jsem uvěřil v Pána Ježíše. Že i za mne se vtělil, že i za mé hříchy šel na kříž a i mne s Bohem usmířil. Ó, jaká to byla blaženost! Radost vězně nemohla být větší. Dříve jsem cítil své odsouzení do pekla, ale nyní jsem byl z tohoto věčného vězení propuštěn. Ta radost není k popsání. Celým právem nazval ji anděl radostí velikou.

Milý čtenáři, i já se ti nyní představuji jako vánoční anděl a zvěstuji ti: „S narozeným Spasitelem stala se ti ta největší radost. Vážíš si toho? Věříš v Syna Božího? Přijímáš Pána Ježíše vírou za svého Spasitele? Důvěřuješ mu, že tě miluje a svou krví tě vykoupil? Kéž bys to udělal z celé své duše! Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen. Amen.

Původně vyšlo v časopise Betanie, ročník 20, číslo 34, 1. prosince 1902. Časopis věnovaný k probouzení a pěstování duchovního života vydával Josef Kostomlatský.