Svatý odpor k hříchu!

Není lepšího znamení pravého pokání než svatý odpor k hříchu.

Zdravé pokání začíná láskou k Bohu a končí nenávistí k hříchu.

Jak se pozná pravá nenávist k hříchu?

1. Když je srdce člověka zaměřeno proti hříchu. Nejen jazyk protestuje proti hříchu, ale i srdce si ho oškliví. Ať je hřích vykreslen jakkoli krásně, připadá nám odporný; stejně jako se nám hnusí obraz toho, koho smrtelně nenávidíme, i když je namalován dobře.

Představte si, že pokrm je skvěle připravený, ale pokud má člověk odpor k masu, nebude ho jíst. Právě tak ať ďábel připravuje a obléká hřích s potěšením a výhodami – přesto k němu opravdový kajícník chová zvláštní odpor, hnusí se mu a nebude se jím zabývat.

2. Pravá nenávist k hříchu je univerzální. Odpor k hříchu se netýká jen úsudku, ale i vůle a citů. Mnohý člověk je přesvědčen, že hřích je odporná věc, a ve svém úsudku k němu má odpor – přesto v něm okouší něco lahodného a má v něm zvláštní zalíbení. Zde je vidět odpor k hříchu v úsudku, ale jeho přijetí v citových pohnutkách! Zatímco v pravém pokání je nenávist k hříchu ve všech oblastech, nejen v mysli, ale hlavně ve vůli. „Nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím“ (Ř 7,15).

3. Kdo skutečně nenávidí jeden hřích, nenávidí všechny hříchy. Kdo nenávidí jednoho hada, nenávidí všechny hady. „Nenávidím každou stezku klamu!“ (Ž 119,104). Pokrytci budou nenávidět některé hříchy, které kazí jejich kredit. Ale pravý konvertita nenávidí všechny hříchy: prospěchářské hříchy, tíživé hříchy, samotné zárodky zkaženosti.

4. Svaté srdce nenávidí hřích kvůli jeho vnitřnímu poskvrnění. Hřích zanechává skvrnu na duši. Obnovený člověk si hřích oškliví nejen kvůli prokletí, ale i kvůli nakažlivosti. Nenávidí tohoto hada nejen kvůli jeho žihadlu, ale i kvůli jeho jedu. Nenávidí hřích nejen kvůli peklu, ale jako peklo samotné.

Pro zbožné je hřích jako trn v oku. Pro bezbožného je hřích jako koruna na hlavě! Jásají, když mohou páchat zlo (Jer 11,15).

Milovat hřích je horší než ho páchat. Proč se svině ráda válí v bahně? Protože miluje špínu! Ó, kolik je těch, kdo milují zakázané ovoce! Milují svůj hřích a nenávidí svatost.

V srdci by měl panovat smrtelný odpor k hříchu.

Co je na hříchu takového, že ho kajícník nenávidí?

Hřích je prokletá věc – ta nejznetvořenější zrůda!

Podívej se na původ hříchu, odkud pochází. Svůj rodokmen má z pekla: „Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla!“ (1J 3,8). Hřích je zvláštním dílem ďábla. Jak odporné je konat to, co je zvláštním dílem ďábla, ba co z lidí dělá ďábly!