Synové skrze víru v Krista - výklad listu Galatským

Synové skrze víru v Krista - výklad listu Galatským

Doba čtení: 3 minuty

List Galatským bývá nazýván „Magnou chartou křesťanství“. Je to dopis, o kterém Martin Luther napsal, že je to jeho nejmilejší kniha v Bibli. Luther shrnul poselství knihy Galatským takto: „Bůh přijímá jenom ty, jimž je odpuštěno, uzdravuje jenom nemocné, dává zrak pouze slepým, oživuje jedině mrtvé, posvěcuje jen hříšníky, dává moudrost jenom nemoudrým hlupákům. Zkrátka, prokazuje milosrdenství jenom ztroskotancům a dává milost jenom těm, kdo ji nemají.“ Pavlův list Galatským je ostrým mocným dvousečným mečem v rukou dnešních křesťanů.

Žijeme v problematické době. Moc hříchu se projevuje všude kolem nás, zkaženost je zjevná na každém kroku. Různá vyznání, náboženské nebo politické skupiny odkrývají mnohé problémy, ale nedávají žádná východiska. Přirozenou snahou padlého člověka je zasloužit si spasení svými skutky, svým způsobem života, svým úsilím, odříkáním, zásluhami.

Křesťané prvního století se nacházeli v podobné situaci: byla rozbujelá nemorálnost, zatímco morální čistota byla vzácná, existovala celá řada náboženství, filozofických směru, duchovních nauk, kultů a tajných skupin, ale nic z toho nemohlo přinést člověku pokoj, a žádné náboženství nebylo schopné zachránit a posvětit duši člověka. Přesto je přirozenou – a musíme dodat, že hříšnou – touhou člověka, pracovat a svými skutky (z nichž se stávají zásluhy) se podílet na svém spasení a posvěcení. A není to problém jenom pohanů nebo vyznavačů všech možných náboženství, ale jak ukazuje list Galatským, je to problém i křesťanů samotných. Je to hluboko v nitru každého z nás. Je to totiž samotná podstata naší vzpoury proti Bohu – vytvořit si svou vlastní cestu spasení, sám sebe pasovat na toho, kdo bude určovat, jak mám být zachráněn. A to není něco, co se týkalo jenom starověké církve, ale týká se to každého z nás!

Opravdu stačí evangelium na to, aby byl člověk zachráněn? Někdy se poselství listu Galatským zužuje jenom na tuto otázku, ale problém galatských křesťanů ležel ještě o krok dál – začali dobře, začali Duchem, ale chtěli pokračovat podle zákona. Stačí samotné evangelium na to, aby člověk mohl žít svatým životem k Boží slávě? Je moc evangelia dostatečná k tomu, aby byl člověk nejenom zachráněn z milosti skrze víru, ale také posvěcen Boží milostí skrze víru v Ježíše Krista? 

Ve svém dopise Pavel vyjadřuje znepokojení nad tím, jak se šíří falešné evangelium a falešná naděje, a proto v něm poskytuje vodítko ke spasení a k zbožnému životu. Pečlivě vysvětluje, co je evangelium, jaká je jeho moc a co to znamená žít svatě. Jsme skutečně spaseni jedině milostí skrze víru (Ef 2,8) nebo je potřeba ještě něco přidat? Stačí pouhá milost, nebo ji musíme doplnit svými skutky? Je oběť Ježíše Krista na kříži Golgoty dostatečná k tomu, abychom byli navždy dokonale posvěceni (Žd 10,14)?

Následující kázání jsou výkladem listu Galatským. A na následujícím odkaze najdete také můj překlad tohoto listu, který vznikal v průběhu toho, jak jsme listem procházeli - https://www.solideogloria.cz/list-galatskym-vlastni-preklad

 

Přidat komentář