Toho nevyženu ven

„A já jim [svým ovcím] dávám věčný život,“ říká, „nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve“ (J 10,28). Co na to řekne tvá rozechvělá, mdlá mysl? Není to vzácná milost, že když přicházíš ke Kristu, nepřicházíš k někomu, kdo s tebou bude chvíli jednat dobře a pak tě pošle pryč. On tě přijme a učiní tě svou nevěstou a ty budeš navždy jeho. Nepřijímej už znovu ducha otroctví strachu, ale ducha adopce, v němž budeš volat: „Abba, Otče!“ (viz Ř 8,15). Ach, jak úžasná milost se skrývá v těchto slovech: „Toho nevyženu ven“ (J 6,37).