V čem spočívá pravé oddělení se

Dávej si pozor na všechno, co je v rozporu s tvým vztahem s Pánem Ježíšem

Jaký je tento vztah? A samozřejmě se zde zabýváme pouze případem těch, kteří jsou jeho, nebo kteří si přejí být s ním ztotožněni, a to jak zde, tak i na onom světě. Jsme jeho služebníci vykoupení jeho krví a přísahající věrnou oddanost. Můžeme se tedy zcela konzistentně zaplétat do zábav a radovánek světa, který je i dnes stejného ducha, jako když Ježíše vyhnal ze svého tábora a ukřižoval? Vždyť to vypadá ošklivě, když se věrní vojáci bratříčkují se vzbouřenci. Jsme jeho údy, kost z jeho kostí, tělo z jeho těla, které živí a o které pečuje. Naše hlava již prošla hrobem na půdu vzkříšení, kde kolem sebe shromažďuje své vlastní – své příbuzné. Není to nesourodé, aby Hlava byla na jedné straně hrobu a údy na druhé? Není zcela nevhodné předstírat, že jsme s ním zajedno v jeho vzkříšené slávě, zatímco prakticky jsme jen tak blízko, jak se nám to vyplatí ve vztahu ke světu, který opustil?

Jsme jeho Nevěsta; on, nebeský Ženich, je s námi zajedno ve svazku, který nemá obdoby, kromě svazku manželského, kde se srdce spojuje se srdcem. Je konzistentní s věrností k němu, abychom si zahrávali se světem, jehož ruce byly potřísněny jeho krví? Co si asi tak skotský lid mohl myslet o své královně Marii, která měla poměr s Bothwellem, vrahem svého prvního manžela Darnleyho?

Jistě, kříž s rozepjatými rameny přehrazuje most mezi námi a světem a my můžeme volat s apoštolem: „Já však se za nic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“

Kdykoli se tedy objeví pochybnost, zda je správné jít na to či ono místo, postav tuto otázku pod světlo, které vyzařuje z kříže a z trůnu. Očisti své srdce a mysl od všech sobeckých záměrů a myšlenek na to, co by mohli udělat nebo říci druzí. Ať je tvůj pohled upřený na rozpoznání Pánovy vůle, ptej se, co chce, abys dělal, a zanedlouho se obtíže odvalí tak rychle a bezhlučně jako mlhy, které zaplňují horská údolí před dotekem letního slunce. Celé tvé tělo bude plné světla a dokonce ztratíš zalíbení ve věcech, které jsi měl dříve tak rád. Až budeš pít z živé vody, která bude od té chvíle proudit z tvého srdce, ochotně se zřekneš hliněné nádoby, kterou jsi dříve považoval za zdroj svého života.

Dej si pozor na všechno, co by svět sám považoval za nedůsledné

Svět sice není náboženský v našem slova smyslu, ale velmi dobře si všímá pravého křesťanství a má velmi jasnou představu o tom, jací by křesťané měli být. A nás může zastavit, když narazíme na překvapený dotaz: „Cože? Ty jsi tady? Nečekali jsme, že tě tady uvidíme!“ Právě povyk, který se kolem nás strhne, když překročíme hranici, nás může přimět k tomu, abychom se zastavili a zeptali se, zda jsme neudělali něco, čím jsme přišli o Ježíšův úsměv a o jeho pochvalu: „Správně, služebníku dobrý a věrný.“

Vyvaruj se všeho, co by mohlo ublížit svědomí slabšího

To je jeden z nejdůležitějších aspektů křesťanského života. „Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá.“ Jak to tedy neprospívá? Není vhodné dělat věci, které mohou být samy o sobě dost neškodné a které můžeš dělat svobodně, pokud tím, že je děláš, vedeš druhé k tomu, aby je dělali také, ne proto, že se cítí v pohodě, ale prostě proto, že jsou tvým příkladem povzbuzeni a považují tě za člověka, který je v křesťanském životě dál než ty sám, a proto za důvěryhodného průvodce. Každé jednání posuzuj nejen podle toho, jaké je samo o sobě, ale i podle toho, jaký může mít vliv na druhé, abyste nezbořili zdravé zábrany a nevystavili někoho pokušení, které je pro vás sice neškodné, ale pro jiného krajně nebezpečné. Nemáme právo vodit své malé děti na nebezpečné stezky, kde my sami můžeme kráčet s čistou hlavou a hbitou nohou, ale jejich nezkušené kroky by je mohly zavést do propasti.

Dávej si pozor na prostředí a na vztahy, které otupují tvůj duchovní život

Kdo z nás netouží po životě v horlivosti? Ale jak o něco takového můžeme usilovat, když se vytrvale vystavujeme vlivům, které ho dusí, potlačují a tlumí? Jsou věci, které nejdou dohromady s vážnou modlitbou a studiem Bible předtím, než se uložíme k odpočinku; které ochlazují vnitřní žár; které zanechávají v ústech nepříjemnou příchuť; které otravují mladý život, jako zplodiny jedovatých plynů otravují život květin a rostlin. Od všech takových věcí bychom se měli držet dál. Apoštol jasně učí, že to, co je dovolené, nemusí být prospěšné; a že je třeba se vyhýbat všemu, co nebuduje pevný a ušlechtilý život (1K 6,12; 1K 10,23).

Vyhýbej se každé společnosti, ve které se cítíš nucen skrývat své svědectví

Musíme zářit jako světla ve světě. A nejnutnější podmínkou světla majáku je jeho stálost. Pokud jednou svítí a jindy zase není vidět, chvíli probleskuje do dálky nad temnými vzdouvajícími se vlnami a pak stojí zachmuřeně a potemněle nad rozeklanými útesy, k čemu je to dobré? Je to víc než zbytečné. A máme-li být na tomto světě skutečně užiteční, musí naše svědectví pro Ježíše zůstat zachováno v každé době - vhod i nevhod, v bouři i na slunci, vždy a všude. Pokud si však před vstupem na nějakou scénu nebo do nějakého společenství musíte připomínat, že se nesmíte dotknout žádného z témat, která jsou vaší duši nejdražší, můžete se obávat, že vstupujete na zapovězené území. Nechoďte nikam, kde s sebou nemůžete vzít Ježíše, a než se tam vydáte, požádejte ho o požehnání. „Všechno čiňte k Boží slávě.“

To vše bude znamenat tvrdý boj, pronásledování a nepochopení. Právě tím však prokážeme své pouto s ušlechtilým duchem dávných mučedníků. Podívejme se na tu mladou dívku za Diokleciána, krásnou a bohatě oděnou, jak stojí před oltářem, na jedné straně stojí soudce, na druhé její milý, kolem jsou seskupeni její přátelé. Stačí, když hodí pár zrnek kadidla na oltář, a bude ušetřena kruté smrti a navrácena lásce, přátelům a životu. Na dychtivé plameny však nehodí ani zrnko a je nemilosrdně odvedena na smrt kvůli tomu, jehož miluje nade vše. Nebyla snad důsledná? Neudělal bys totéž? Učiň tedy nyní totéž a zůstaň věrný svému ženichovi, Kristu.

Někdy se můžeme dostat do takové situace, že nám nezbývá nic jiného než vstoupit do situace, kterou bychom si sami nevybrali. Například když světská matka křesťanské dívky trvá na tom, aby ji doprovázela do společnosti, kde není nic vyloženě hříšného, ale mnoho světského a bezmyšlenkovitého, bylo by zřejmě její povinností tam jít. Můžeš požádat o prominutí, ale pokud tvé prosbě nebude vyhověno, musíš jít, pokud ti v tom tvé svědomí výslovně nebrání, a Kristus půjde s tebou a bude chránit tvé srdce.

Pamatuj na mnohé odměny

Toto je jediný bezpečný postup. Svět je tak přitažlivý a tak silně působí na naše slabosti, že když se jednou pustíme do jeho vod, nepozorovaně nás strhne do víru a my se propadneme do hluboké, temné propasti. Je to jediná pevná cesta. Ten, kdo mě chce pozvednout, musí stát nade mnou. Kdo udělal pro Sodomu víc: Lot, který se do ní nastěhoval a sedával v bráně, nebo Abraham, který se včas zvedl a šel na místo, kde stanul před Hospodinem? Staré pohanské hry zmizely ze světa ne proto, že na ně první křesťané chodili, ale proto, že na ně chodit přestali. Krvavé zábavy předchozích století neskončily proto, že je křesťané chránili, ale proto, že se jich zdrželi. Morální škůdci moderní společnosti nikdy neustoupí, dokud jim dobří lidé neodejmou svou přízeň a podporu. To je jediný požehnaný postup, protože Boží zaslíbení, že nás přijme a bude nám Otcem, je zcela závislé na tom, zda splníme jeho podmínky. Právě když nás opustí otec a matka, ujme se nás Pán; když nás vyloučí ze synagogy, najde nás Ježíš, když srdci i tělu ubývá sil, on je posilou našeho srdce a naším údělem navěky.

Odvážně se vydej mimo tábor, i když možná budeš považován za svérázného a nepříjemného! 

Ať se k tobě svět chová stejně jako k tvému Pánu. Proč by měl být služebník obletován a častován lichotkami tam, kde byl Mistr ukřižován jako zločinec? Lež v jeho hrobě, a poznáš tam radost jeho velikonočního života, lahodnost jeho lásky a blízkost jeho přátelství, které nahradí tisíce smrtí. Chcete-li poznat Krále, musíte s ním sdílet jeho vyhnanství.

Shromážděte se, shromážděte se k osamělé jeskyni v Adulámu a kolem praporu vyhnaného knížete. Saul sedí na trůnu světa a právoplatný král, Boží Milovaný, se skrývá. Kolem něho se však shromažďují ti, kdo jsou utlačovaní, pronásledovaní věřiteli nebo nespokojení, a on z nich vytváří armádu, v níž je každý voják světcem a každý světec hrdinou. Je lepší být tam, než se ztotožnit s kolabující říší jeho nepřítele. A až se vrátí jako vítěz, aby byl korunován diadémem věčné říše, objevíš se v jeho doprovodu a po jeho boku, budeš uznán a potvrzen jako ten, za koho se nemusí stydět.