Velikonoční modlitba

Naučení

Veliká noc je nepochybně vedle dne Páně nejstarší křesťanská slavnost. Je to slavnost velmi radostná, neboť nám připomíná události, které jsou základem víry, potěšení, naděje a spasení křesťanů, totiž zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikou radost nám působí jeho vtělení a zjevení se světu, veliké blahoslavenství nám vzešlo, když nám jasně zjevil cestu spasení, dal sliby a přikázání, a ukázal příklad, když za naše hříchy obětoval sebe; avšak toto vše by vykonal nadarmo, kdyby zůstal v smrti, neboť tak by naše naděje a spasení nemohly být postaveny na něm. Teprve jeho zmrtvýchvstání nám zpečetilo naši spásu a veškeré dílo Boží milosti, proto má být slavnost Kristova zmrtvýchvstání nade vše radostná.

Ale nemáme se v tomto čase radosti radovat tělesnou světskou radostí, a trávit tyto svaté dny jídlem, pitím, tělesnou rozkoší, kratochvílemi, hrou, veselým společenstvím, návštěvami, divadly, prázdnými řečmi, jak mají ve zvyku světit tyto i jiné svátky synové světa, nýbrž v duchovní radosti, radosti v Pánu, která by vyplývala z rozvažování nad Božími dobrodiními v díle vykoupení, které nám Bůh prokázal, konkrétně pak ze zmrtvýchvstání Ježíše Krista a drahých duchovních darů, které z něj pramení. Křesťan má tedy v tento svátek uvažovat, jak vzácné prameny drahých a občerstvujících potěšení a požitků mu prýští z Kristova zmrtvýchvstání.

1. Kristovo zmrtvýchvstání oživilo, potěšilo a naplnilo smělostí jeho učedníky. Jak v žalostném stavu se nalézali, jak se cítili zklamáni ve své naději, když jejich mistr byl zajat, odveden a usmrcen. Vše se jim zdálo zmařeno, vše pro ně bylo ztraceno, jen jejich nepřátel, kteří zvítězili, se radovali. Jak se to vše ale změnilo Kristovým zmrtvýchvstáním! Truchlící a klesající srdce učedníků se pozvedlo, jejich hynoucí naděje ožila, takže se utvrdili v učení Kristovu, jejich nepřátele to srazilo, naplnilo hrůzou a zmařilo to jejich domnělé vítězství.

2. Kristovo zmrtvýchvstání dosvědčilo, že je Syn Boží. Vždyť právě proto jej Židé usmrtili, že se prohlašoval za Syna Božího (Mt 26,63–66). Ale Bůh jej vzkřísil ze smrti, ke které byl odsouzen kvůli svému vyznání,  a tak zjevně dosvědčil, že Ježíš mluvil pravdu, když byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího syna (Ř 1,4). Proto si z Kristova zmrtvýchvstání může být křesťan jist tím, že ten, v koho věří, má naději a je důvěryhodný, není to pouhý člověk, nýbrž Syn Boží, který může zachovat i spasit.

3. Kristovo zmrtvýchvstání je svědectvím všemu, co během svého života učil, mluvil a zaslíbil; to vše je pravda a vyplní se to. Neboť kdyby byl svůdce a zvěstoval by bludné, falešné učení, nepochybně by jej Bůh nepotvrdil vzkříšením z mrtvých, ale zanechal by ho ve smrti jako mnohé jiné svůdce před ním i po něm. Proto všecka zaslíbení, která učinil o spasení těch, kdo v něho věří, jsou pravda a naplní se.

4. Kristovo zmrtvýchvstání přináší jistotu toho, že jeho utrpením a smrtí je učiněno zadost Boží spravedlnosti na našem místě a že Bůh je skrze něho s námi smířen. Byl naším zástupcem, a zástupce nebývá propuštěn, pokud není dáno plné zadostiučinění. Ježíš Kristus byl slavně a mocně propuštěn ze žaláře smrti, do něhož byl uvržen pro naše hříchy, čímž nám dává nejpevnější záruku, že je za nás dáno plné zadostiučinění, a že tedy skrze něho můžeme jistě očekávat Boží milost, odpuštění hříchů a věčný život.

5. Zmrtvýchvstalý Ježíš je pro nás prorokem a učitelem, jenž nás učí a dává nám moudrost ke spasení; je naším strážcem, přímluvcem a zástupcem, k němuž můžeme přicházet s důvěrou, když se bojíme hříchu a Boží spravedlnosti; je naším milostivým a mocným králem, jenž nás chce i může ochránit proti všem nepřátelům, chce a může nám být nápomocen, budeme-li na něj spoléhat.

6.   Ježíš Kristus svým zmrtvýchvstáním přemohl smrt, a když roztrhal její pouta, vítězně vyšel z její moci. Přemohl pokušitele, neboť ačkoliv ten proti němu vedl veliký boj, způsobil mu mnoho bolesti a dosáhl dokonce toho, že Ježíš byl zbaven života; nic mu to však neprospělo, neboť Ježíš přijal třetího dne skrze své vítězné zmrtvýchvstání nový a slavný život. Jelikož ale byl Ježíš naším zástupcem a vše na místě našem vykonal, proto je i vítězství, které vydobyl nad smrtí a hříchem svým zmrtvýchvstáním, naše vítězství. Proč bychom se tedy obávali smrti a hříchu, když jsme obojí přemohli zmrtvýchvstáním Ježíše Krista? Obojí je sice ještě naším největším nepřítelem, avšak nepřítelem přemoženým, takže sice ještě může způsobit mnoho bázně a bolesti, ale uškodit v pravdě už nemůže.

7. Poněvadž Kristus vstal z mrtvých, může i nám nyní udělit moc a sílu k duchovnímu zmrtvýchvstání, tedy ke znovuzrození a k posvěcení; může nám dát Ducha svatého, který by nás v tom přiváděl k větší dokonalosti. „Beze mne nemůžete nic,“ pravil tento Spasitel (J 15,5). Kdyby zůstal v smrti, nemohli bychom od něj získat moc k ničemu dobrému, a na věky bychom zůstali v moci hříchu a smrti. Poněvadž ale vstal z mrtvých a je živ, může i nám dát moc k duchovnímu životu.

8. Kristovo zmrtvýchvstání nám může poskytnout dokonalé potěšení v každém našem soužení a utrpení, neboť nás ujišťuje životem našeho Vykupitele, k němuž se s důvěrou obracíme ve všech svých potřebách, a jeho všemohoucností, se kterou nám vždy pomáhá, a zbavuje nás zlého. Ó, kdyby mnohému opuštěnému sirotku vstal otec, matka, dobrodinec z mrtvých, aby mu z jeho bídy pomohli: jakou radostí a potěšením by mu to bylo! Mnohem větší radost a potěšení nám ale činí zmrtvýchvstání a život našeho Vykupitele, Spasitele a Zástupce. Obzvláště nás ale potěšuje Kristovo zmrtvýchvstání v našem zoufalém volání tím, že skrze ně jasně vidíme, jaký je konec tohoto zoufalství. A hle, jak ten, který je naší hlavou, nevýslovně trpěl, jak byl zdeptán až do nejohavnější a nejukrutnější smrti, a jak to všecko radostně a slavně skončilo! I my můžeme očekávat takový konec vlastních utrpení a soužení, když ho budeme následovat.

9. Nakonec, Kristovo zmrtvýchvstání nám dává jistou naději našeho budoucího zmrtvýchvstání nejen proto, že již v osobě Kristově spatřujeme oslavu a vzkříšení své lidské přirozenosti, nýbrž obzvláště proto, že poněvadž je Kristus naší hlavou, my pak jsme skrze víru v něho jeho údy, není tedy možné, aby po jeho zmrtvýchvstání nenásledovalo naše zmrtvýchvstání. I bezbožní, zlí lidé všichni vstanou z mrtvých; ale ne mocí zmrtvýchvstání Kristova, nýbrž je vzkřísí hněvivá spravedlnost Boží k potrestání. Věřící pak vstanou z mrtvých mocí zmrtvýchvstání a života Kristova, aby spolu s ním měli blahoslavený a slavný život na věky věků.

Tato dobrodiní plynou z Kristova zmrtvýchvstání. Neměla by se duše křesťanská radovat při rozjímání nad nimi? Jestliže nám působí radost marný a prchavý pozemský užitek, zdali nás nemá povzbuzovat k radostnému plesání tento duchovní dar, který nás vede k věčnému blahoslavenství? To je pravá velikonoční radost, když přemýšlíme o těchto slavných skutcích a radujeme se ve své duši, s vděčností vzdáváme chválu Bohu a Ježíši Kristu, a probouzíme se k další chvále a dobrořečení.

Modlitba

Ó, velebný a důstojný Bože, hojný v milosrdenství a v spravedlnosti, který jsi nejenom začal dílo našeho vykoupení, ale přivedl jsi ho také k dokonalosti skrze svého svatého Syna. Podrobils jej pro naše hříchy mnohým utrpením, pohanění, svírání duše i těla a nakonec i hořké smrti; potom jsi jej ale vzkřísil z mrtvých k slávě své a k naší věčné radosti.

Ó, jak v tom září tvá sláva, Pane Bože a věčný Otče, že jsi svého svatého Syna, který tě oslavil na zemi a proto, aby dokonal dílo, jež jsi mu svěřil, mnoho pracoval, trpěl, byl pohaněn, usmrcen i zabit a započten mezi mrtvé, nenechal v bídě a potupě, nevydal jsi ho v porušení těla, ani jsi neopustil jeho duši, nýbrž s velikou mocí a slávou jsi ho vyvedl ze smrti a z hrobu a tím jsi dosvědčil, že je to tvůj milovaný Syn, v němž jsi našel zalíbení.

Jaká to radost nastala nám bídným a hříšným lidem, že jsi našeho zástupce propustil ze žaláře, do něhož byl uvržen naše pro dluhy, že jsi ho vyvedl z vězení smrti, do něhož upadl pro naše nepravosti, neboť tím jsme ujištěni, že cele zaplatil naše dluhy, dokonale zahladil naše nepravosti, smířil tebe s námi, tak že skrze něho docházíme odpuštění hříchů a spasení.

Proto se i má duše raduje v tobě, v Bohu, svém Spasiteli. Chválím a oslavuji tebe, jenž jsi v mém spasení dokázal, jak jsi slavný a podivuhodný. Vzkřísil jsi z mrtvých svého svatého Syna, aby byl živ můj nejvyšší prorok a učil mne svým svatým Slovem a Duchem; aby byl živ můj nejvyšší strážce a očistil mne a požehnal; aby byl živ můj král a ochraňoval mne i řídil; aby byl živ můj Vykupitel a Spasitel a ode všeho zlého mne vysvobodil i spasil. Pochválen a zveleben buď za to, že jsi mi takto připravil spasení skrze smrt svého svatého Syna, a že mi takto dáváš také jeho život.

Dej mi tedy, ó Bože, spasení mého, abych mohl tohoto svého pro mne usmrceného, ale potom zmrtvýchvstalého a nyní slavně živého Spasitele obejmout pravou vírou, přijít k němu a stále se ho držet, jeho smrtí a zmrtvýchvstáním se mocně utěšovat ve své smrti, v hříchu a v ztracenosti se mocně a zakoušet ve své smrti obnovující a posvěcující posilu.

Chválím a vzývám i tebe, Pane Ježíši, kníže života mého! Ač tě Bůh Otec vzkřísil, aby se ukázalo, že on, jako Soudce, je uspokojen tvým zadostiučiněním na našem místě, přece však vím a věřím, že jsi svou vlastní silou a mocí vstal z mrtvých, neboť jsi měl moc položit svůj život a moc vzít ho zase zpět. Jako jsi ze své svobodné vůle umřel za nás a nikdo ti tvůj život nevzal, ale sám jsi jej položil, tak mocí vůle své jsi opět oživil své mrtvé a do hrobu vložené tělo, neboť jsi pravý Boží Syn a pravý člověk a tak jsi smrtelnou část své lidské přirozenosti vydal na smrt, a potom jsi ji svou božskou mocí vzkřísil z mrtvých.

Ó, jak veliké je to blahoslavenství, že mám tak mocného a slavného Spasitele, jenž mohl tak mocně odejmout vítězství smrti a osten hrobu! Jak veliká je to radost a obveselení pro mne, že jsi živ, ty můj Vykupiteli, který jsi za mne umřel! Neboť když jsi byl připraven za mě zemřít, neměl bych také očekávat, že vstaneš z mrtvých a budeš živ na věky věků? Vykonal jsi to nejtěžší ze své lásky ke mně, proč bys tedy nevykonal i to, co je mnohem snadnější? Bylo těžké mě vykoupit, neboť jsi kvůli tomu musel hodně pracovat, trápit se a mučit! Potil jsi krev, byl jsi bičován, ukřižován, musel jsi zemřít; avšak když jsi tímto vším vítězně prošel, je pro tebe nyní snadnější zachovat mne, svého vykoupeného věrného, skrze víru až do konce spasení, které jsi mi připravil svým utrpením, svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním.

Proto se tě budu držet a bude čekat na svou spásu. Neboť že jsi mi připravil spasení, to z tvého zmrtvýchvstání vím a vidím jistě. Vidím i to, že tvá zaslíbení jsou pravdivá, a ty je těm, kdo v tebe věří, splníš. Vidím dále z tvého zmrtvýchvstání, že jsi přemohl smrt a toho, který jí vládl, totiž ďábla, velikého nepřítele mého spasení jsi porazil. Vidím, že jsi mne vzkřísil ze smrti v hříchu, a že mě můžeš zachovat v duchovním životě, očistit od mých hříchů, vysvobodit z mých úzkostí a bídy, vzbudit z časné smrti a přivést pod vládu věčné blaženosti. V tebe doufám a na tebe se spoléhám, ó můj Spasiteli, jenž jsi za mě zemřel a slavně vstal z mrtvých!

Proto i ty, ó přeslavný a přelaskavý Ježíši, neopouštěj mne, svého hříšného služebníka, který  v tebe věří, doufá a nachází v tobě potěšení, ale  oživuj mě a podpírej mocí své předrahé smrti, slavného zmrtvýchvstání a svého života. Buď se mnou v pokušeních, nedej mi zahynout v hříších, nedej mi upadnout do nebezpečí zatracení. Posiluj mě v životě, občerstvuj mě v smrti, opatruj mě v hrobě, duši mou po smrti i tělo mé po zmrtvýchvstání korunuj věčnou slávou a blahoslavenstvím v svém svatém království. Amen.