Za pár let!

• Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem. (Jób 8,9)

• Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí. (Jób 14,2)

• Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím. (Jób 16,22)

• Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. (Ž 102,12)

• Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. (Ž 144,4)

Jak pomíjivý je lidský život! A přesto si to nikdo nebere k srdci. Když uvážíme velkolepost věčnosti, která je před námi, ponechme prchavý proud času se všemi jeho výkyvy odplynout do jeho vlastní nicotnosti.

Za pár let budou naše hlavy ležet v chladném hrobě a budou nás zakrývat drny zelené trávy. Děti, které přijdou po nás, budou šlapat po našich hrobech.

Budou kvůli nám pár dní plakat.

Budou o nás pár měsíců mluvit.

Budou na nás pár let vzpomínat.

A potom se vzpomínka na nás vytratí z tváře země a nenajde se jazyk, který by si ji vybavil.

Náš charakter, s nímž jsme byli pohřbeni ve smrti, je tentýž, který se objeví v den posledního soudu.

„Ó, Bože, vtiskni do mě hodnotu času a usměrni všechny mé myšlenky i činy. Ó, Bože, pomoz mi žít pro tvou slávu! Jak se přese mě převalují roky, kéž se povznesu nad čas a rozumím tomu, že jak proplouvám tímto světem, směřuji vstříc věčnosti.

• Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. (Ž 90,12)

Thomas Chalmers (1780-1847)