Zameteme vše pod koberec?

Níže uvedený text je popisem/komentářem k videozáznamu kázání br. Johna-Williama Nobleho (odkaz na video najdete dole pod článkem). Jedná se o text překladatele tohoto kázání. Jsem moc vděčný za to, že bratr souhlasil s jeho uveřejněním na těchto stránkách - je to totiž víc než jen popis či komentář. Je to prorocké volání k pokání, výzva církvi i jednotlivým křesťanům, volání k tomu, aby se věci dál už nezametaly pod koberec. JK

******************************************

Je léto 2022, jsme uprostřed další pravidelné letní pandemické pauzy a všichni nedočkavě očekáváme, co si pro nás WHO připravilo na podzim tohoto roku. Nakonec, nový světový řád pod vlajkou Agendy 2030 se přeci sám nezavede. A tak je depopulace už v plném proudu, jezdci Apokalypsy už nedočkavostí přešlapují ve stáji a Antikrist Z se vesele zjevuje po světě v hologramu a řeční ke světovým lídrům o míru a bezpečí, digitalizaci společnosti a jedné světové vládě, zatímco na válku vybírá více peněz, než je roční rozpočet velkých západních zemí. Celý svět je mediální manipulací velice rychle připravován na poslední vládu Šelmy. A co dělá církev?

Církev dělá, jakoby se za poslední dva roky vlastně nic nestalo: „Vraťme se ke kázání Evangelia. To, že jsme podlehli mediální manipulaci a ve slepé poslušnosti vládním nařízením jsme decimovali Kristovu nevěstu, to už neřešme, je to za námi.“ Často se tak mluví o tom, že po kovidových lockdownech se zpátky do společenství nevrátilo velké množství vyznávajících křesťanů, což se přisuzuje tomu, že se prostě oddělily plevy od zrna a kozy od ovcí. Už se tolik ale nemluví o tom, z jakých důvodů se tito lidé nechtěli vrátit. Nebylo to proto, že mnoho církví jednoduše zašlo nad to, co je psáno, a tak byly nevěrné Pánu a neposlušné Jeho Slovu, mnohé sbory omezily nebo dokonce ukončily shromažďování Božího lidu, a to na základě poselství strachu, které nám bylo lživě a manipulativně předkládáno z médií? A ten, kdo řídí váš strach a vaše emoce, bude nevyhnutelně ovládat i vaše jednání.

Prvotní strach z neznámého se dal pochopit. Ačkoliv jsme měli velice brzy představu o tom, jaká je rizikovost a celková úmrtnost na čínský moribundus, k měsíčnímu omezení bohoslužeb mělo ještě mnoho z nás pochopení. Naše prvotní poddajnost a bezmezná poslušnost ale mezitím osmělila tyranské vlády k radikálnějším krokům, co se týče omezování svobod a práv občanů. Přes to všechno ale většina křesťanů a církevních vedoucích nezapojila ani zdravý skepticismus, aby se přinejmenším ptala, kdo a odkud a za jakým účelem vydává tato nařízení, a především, s jakou autoritou. Mnoho věřících tak s velkou mírou naivity například říkalo, že jsme v těžké situaci, ve které je náročné se orientovat, protože jsme zasypáváni dvěma zjevně si protiřečícími se názory a postoji na celou věc. Dnes už samozřejmě víme, kde byla celou dobu pravda, nicméně, nic to nemění na faktu toho, že jsme byli celé ty měsíce dennodenně manipulováni a obelháváni jednostranným a nezpochybnitelným správným názorem od série politických, vědeckých a mediálních loutek.

Křesťané, kterým by ale mělo jít především o pravdu, (o hledání a zkoumaní pravdy, protože stojíme na pravdě Božího Slova) ale jako ovce vedené na porážku raději zvolili nekonfliktní konformitu a slepé následováni davu a neopodstatněných pravidel. Kdyby se od začátku církev jednotně postavila proti vládní sféře, které vystoupila ze své oblasti pravomocí, a jedním hlasem řekla, že Kristus je Hlavou církve, ne César, potom by byla opravdovým světlem a solí tomuto světu. Viděli jsme ale pravý opak, když křesťanští vedoucí, asi ve snaze zalíbit se světu, často zacházeli i nad to, co od nich bylo vládou požadováno. Někteří tak nařizovali zbytečné nošení roušek a respirátorů během bohoslužeb, ne ze strachu z nemoci, ale proto, aby se někdo neurazil. Některé „církve“ byly dokonce i hlásnými troubami očkovací kampaně a nakonec ve svých sborech segregovaly očkované od neočkovaných nebo jinak uzpůsobily bohoslužby. Touha být světem přijímán a milován vždy povede ke kompromisu.

Byli zde i ti, kteří věřili tomu, že to vláda svými kroky myslí dobře nebo že snad stále usiluje o dobro svých občanů. Dnes ti stejní lidé káží na konferencích na téma „Církev a vládní nařízení“. Během této pandemické pauzy se ale celá věc stala ve většině církví jedním velký tabu. Církve se jakoby nic vrátily ke starým dobrým zajetým kolejím kázání Evangelia v očekávání Božího požehnání, přestože ještě před pár měsíci šly v plné neposlušnosti proti Božímu Slovu. Dnes, když se zdá, že je po všem, se stále nikdo nezabývá otázkami, jestli jejich kroky byly správné v Božích očích. Většinově od církevních vedoucích nepřišlo ani nic, co by i připomínalo pokání.

Pokud jste dlouholetým členem společenství církve, kde vedení sboru během „plandemie“ postupovalo nebiblicky, v mírnosti a lásce je vyzvěte k pokání. Pokud vaši starší nejsou otevřeně ochotni mluvit o tom, jak postupovali, nebo jaké ponaučení si z celé věci odnesli... Pokud nejsou ochotni činit pokání za svou zřejmou neposlušnost Božímu Slovu, potom jsou vaši starší nevěrní a zametají své zřejmé hříchy pod koberec jako nevěrní Izraelité. Soud začíná od domu Božího a první soudy nad církví jsme již mohli vidět, modlete se za zbylý rok, protože show ještě neskončila. Bůh je na Svém trůnu! Maranatha!

Odkaz na video s kázání J-W. Nobleho (kázání je s českými titulky): https://youtu.be/EYu7xQds-V4