Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne! (Mt 16,24)

Pán Ježíš nám nepředstavuje žádné iluze, nestaví vzdušné zámky, nedělá klamavou reklamu, nenadsazuje a neupřílišňuje. Je to prostá prozaická pravda, matematická rovnice, bez ozdůbek a příkras.

Následovat ho – jít za ním je spojeno s obětí, je spojeno se smrtí, s útrapami, je spojeno s bojem a se slzami a ranami. A to Pán Ježíš nikomu nehodlá tajit. A proto předkládá každému tu svou cestu jako úzkou, bránu jako těsnou, proto mluví o sebezapření a o kříži, proto mluví o pohanění a odporu, proto mluví o boji a pokušení.

A tak to slovo: „Následuj!“ zní v této souvislosti jako: „Nenásleduj!“ Nechoď za mnou, nechceš-li vzít svůj kříž. Neboť bez tohoto předpokladu se následování stane něčím krutým, naprostým neúspěchem a nezdarem, něčím zcela nemožným. Nechoď, jestli se můžeš obejít bez něj, můžeš-li se protlouct životem jinak, stačí-li ti ke tvému štěstí svět. Bojíš-li se, a nemíníš-li se vzdát žádného svého přání, svých zamilovaných žádostí, nemíníš-li obětovat sebe, potlačit své já – nechoď. Nejsou tu žádné iluze. Je to nahá skutečnost. Jestli si myslíš, že tě na té cestě s Ježíšem nepotkají slzy, pláč nebo bolest, mýlíš se. Jestli si myslíš, že se ti vždycky stane to, co chceš, že se vždycky prosadíš svou hlavou, že se vždycky uskuteční tvé představy, mýlíš se.

A tak jestli chceš jít, a při tom se nechceš všeho vzdát, a chceš mít všechno – zastav se! Vrať se jako Orfa k Moábským – ty se nehodíš na tu jeho cestu, na ten jeho boj.

Ale co to znamená, že Pán klade takové podmínky? Ty plynou z podstaty věci. Následování předpokládá naprosté odevzdání se, a celé odevzdání se předpokládá odvrácení se ode všeho jiného. Ono to předpokládá, že duše poznala, že bez Ježíše nemůže být, a že on jediný je její štěstí. Poznala, že jen on by ji mohl uspokojit, nasytit, oblažit. A tak jde a je ochotna vzdát se všeho, co by jí stálo v cestě. A stojí-li v cestě nejvnitřnější žádost srdce, musí ustoupit, musí být potlačena, a jestli stojí v cestě život, musí být obětován.

To je význam sebezapření a kříže. Zapřít, potlačit své já a dát sebe ukřižovat světu a svět dát ukřižovat sobě.

A teď řekni, jestli chceš za ním takto jít? Někteří se rozběhli, ale když šlo do tuhého, vrátili se zpátky. Šli s ním chvíli – ale omrzelo je to. Mnozí od něho utíkají, když to jde do kopce, nebo když se jedná o ně. Dokud slyší příklady, jak jiní šli, vlhnou jim oči – ale když mají jít sami?

Ale Pán ukazuje vyhlídky. Jsou dvě. Ti, kteří šetřili sebe, se ztratí. Ti, kteří se nešetřili, se najdou. Ti, kteří počítali a zvolili své pohodlí, svou duši, dovedli proklouznout bez obtíží, nikdy se neskřípli a nedali svá nejtajnější přání, povolili tělu a žádostem a snesli se dobře se  světem – ó, jak na konec spláčou nad výdělkem! Zmar – úpadek – bankrot!

Ale ti, kteří museli stále vydávat sami sebe, stále snášet jiné,  stále odstavovat svá přání, stále pohotově utěšovat jiné, i když se jejich srdce rozplývalo v slzách, museli si odpírat, co jiným bylo popřáno v hojnosti – a to proto, že to tak ta cesta za Ježíšem přinášela, to proto, že tak to bylo v jejich programu života z Boha, ti nebudou stále plakat. Jejich ústa budou plná smíchu, až uzří ten veliký, veliký zisk, který jím zaručuje Ježíš.