Zvonkohra

Zvonkohra

Doba čtení: 3 minuty
  • On neušetřil svého vlastního Syna ... jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? (Ř 8,32)

Drahý Pane, prsty víry se dnešního rána radostně dotýkají kláves této zvonkohry a jásavě rozeznívají sladké tóny k chvále tvého milostivého jména!

„On neušetřil…!”

„Jak by nám nedaroval!”

Jaký to hlahol naprostého vítězství! Ani známka pochyb nebo nejistoty neničí tu nebeskou hudbu. Probuď se, mé srdce, a uvědom si, že to je tvá víra, která vydává tak nádhernou melodii! Stěží tomu radostí uvěřit! A přece je to požehnaná pravda, protože Bůh sám dal tuto milost, a potom jako poctu přijímá vděčnost a chválu, kterou ta milost přináší. Nech rozeznít ty libozvučné tóny znovu a znovu, protože víra dnes slaví svátek a radost z jistoty koná zázraky.

„On neušetřil…!“

„Jak by nám nedaroval!“

Slyš, jak opakování těchto záporů slavně potvrzuje skutečnost, že Bůh je odhodlán žehnat! Tyto stříbrné zvony opravdu mají moc odehnat všechny zlé věci.

„On neušetřil vlastního Syna.“ On dal svůj nejcennější poklad. Mohl by ti snad odepřít jakékoliv menší dobro? Dává-li ti bankovky, odmítne ti snad darovat mince? Ne! Jakmile je víra Duchem Božím uvedena do čilého pohybu, musí se čistě a hlasitě rozeznít jásavá chvála: „Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?“

Rozmýšlej dobře, moje srdce, co pro tebe znamená „všechno“! Pokud máš Krista – tak spolu s ním a v něm, vlastníš „všechny věci!“ Všechna drahocenná a vzácná duchovní požehnání jsou pro tebe uložena v tomto Božském skladu. Nejvybranější a nejznamenitější Boží dary čekají, až si je tvá víra začne nárokovat! Raduj se, duše moje, že Kristus a „věci Krista“ nelze oddělit!

Odpuštění, pokoj, posvěcení, důvěrné chození s Bohem, pevné spojení s Ježíšem, a přebývání Ducha svatého v tobě – není toto všechno spolu s ním jako zralý hrozen na výběrové révě? Máš-li Krista, vlastníš také všechno ostatní. Neexistuje vnitřní tužba, která by nemohla být vítězně splněna touto neochvějnou výzvou: „On neušetřil vlastního Syna… Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno!“ Ve tvém pozemském životě není ani žádná nezbytná potřeba, která by si nemohla nárokovat požehnání plynoucí z vlastnictví „všeho“ v Kristu.

Pane, oživ mou víru! Dej mi poznat hloubku a šířku i plnost a neomezenost nevýslovné lásky, která neušetřila tvého vlastního Syna, a proto může uchovat všechny ostatní dary pro mne, tvé nehodné dítě! Děkuji ti, že nemusím jít „rozeznít ty zvony“ „až za Jordán, Pane“, ale tady, teď, ve svatyni svého srdce, a po celý den v otevřených podloubích mého každodenního života, smím nechat rozeznít tu požehnanou hudbu k tvojí slávě a své nesmírné radosti:

„Jak by nám nedaroval!“

„Jak by nám nedaroval!“

Přidat komentář