Jak Pán Ježíš naplnil Hod beránka (Ex 12,1-7)

Doba čtení: 9 minut

Bratři a sestry, nastal čas na památku Pánovy smrti. Při této příležitosti si dnes ukážeme na přikázáních ve 12. kapitole knihy Exodus, jak Pán Ježíš naplnil židovský svátek Pesach, nebo česky řečeno, Hod beránka. Kapitolu nebudeme číst celou, ale pokud můžete tak si prosím otevřete Exodus 12. Zaměříme se hlavně na verše, které souvisí se svátkem Hod beránka a Pánem Ježíšem.

Prorocký význam 14. dne prvního měsíce

Bratři a sestry, četli jsme, že desátého dne prvního měsíce k sobě musela vzít každá Izraelská rodina beránka a mít ho u sebe až do 14. dne. Čtrnáctého dne, také začíná slavnost nekvašených chlebů. V osmnáctém verši téže kapitoly čteme:

Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce budete jíst nekvašené chleby až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce. (Ex 12,18)

S čímž se shodují evangelia, která říkají, že beránci měli být zabiti, prvního dne svátku nekvašených chlebů:

Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ (Mk 14,12)

Pan Ježíš tedy jedl se svými učedníky beránka právě prvního dne svátku nekvašených chlebů, a to znamená, že to bylo na svátek Hod beránka, což bylo 14. dne prvního měsíce v Židovském náboženském kalendáři. Podle toho se řídí také naše Velikonoce.

Dále Pán Ježíš toho dne, když jedl s učedníky beránka, ukázal na sebe, že bude tím, kdo bude trpět a bude obětován.

Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět. (Lk 22,13-15)

Pro čtenáře evangelií z nežidovské kultury to může na první pohled vypadat, že Pán Ježíš byl ukřižován následující den po svátku Pesach, v 9 hodin ráno. To by pak znamenalo, že Pán Ježíš byl ukřižován a zemřel po svátku Hod beránka druhý den svátku nekvašených chlebů. Ale je potřeba si uvědomit, že podle židovského náboženského kalendáře začíná den západem slunce neboli večer a končí dalším západem slunce. Proto také židovský šabat začíná v pátek večer a končí v sobotu večer. Takové chápání dne vychází již z první knihy Bible:

Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. (Gn 1,5)

Dále pak, byl večer a bylo ráno, den druhý. Byl večer a bylo ráno, den třetí, stejně tak až do šestého dne. Každý den v knize Genesis začíná večerem. Sedmého dne Bůh odpočinul od svého díla a již se nedočteme, že tam byl večer a bylo ráno. Pán Ježíš tedy podle Písem zemřel přesně na svátek Pesach.

Beránek bez vady

V pátém verši jsme četli:

Budete mít beránka bez vady, ročního samce. Vezmete jej z ovcí nebo z koz. (Ex 12,5)

Také Pán Ježíš byl jako beránek bez vady, byl naprosto bez hříchu, přestože byl člověk, jako my:

Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4,15)

Když Petr chtěl v dopise ukázat, že Pán Ježíš byl bez hříchu, tak vycházel z 53. kapitoly Izajáše:

On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. (1Pt 2,22-23)

Jan křtitel ukázal na Pána Ježíše Krista jako na Beránka, který snímá hříchy světa.

Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (J 1,29)

Také apoštol Pavel napsal:

Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. (1K 5,7)

Beránek zabitý celou Izraelskou pospolitostí

V šestém verši jsme četli, že beránci pro Hod beránka museli být zabíjeni celým Izraelským shromážděním (Ex 12,6). V evangeliích pak znovu můžeme číst, jak se toto přikázání naplnilo na Pánu Ježíši Kristu. Pán Ježíš byl toho dne a té noci zadržen a následně přiveden před veleradu, kde byli vrchní kněží i znalci Písma, načež Lukáš zaznamenal, že celé jejich shromáždění odvedlo Pána Ježíše před Piláta.

Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. (Lk 23,1)

Tam byl poté burcující dav židů, který křičel, aby byl Pán Ježíš ukřižován.

Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“ Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“. (Mt 27,20-25)

Takto celá Izraelská pospolitost odsoudila a zabila Beránka.

Krev beránka

V sedmém verši jsme četli, že krví beránka museli Izraelité potřít veřeje a nadpraží svých domů (Ex 12,7). Ve 13. verši se také píše:

Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne. (Ex 12,13)

Tak jako byli Izraelité ušetřeni před zhoubnou ránou, díky krvi beránka na svých domech, tak jsme my ušetřeni ráně věčného soudu, díky krvi Božího Beránka, prolitou za jeho dům. Díky krví Pána Ježíše máme věčné vykoupení:

A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. (Žd 9,12)

Anebo:

V něm jsme vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost. (Ef 1,7)

Věčné ustanovení

Svátek Hodu Beránka byl Bohem ustanoven jako věčné ustanovení pro všechna pokolení.

Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení. (Ex 12,14)

Napříč Starým Zákonem můžeme číst, jak Izraelský národ v těchto přikázáních selhal. Hned ve 32. kapitole knihy Exodus, čteme, jak si na Hospodinovu slavnost Izraelci odlili zlaté tele a tomu se klaněli a vzdávali úctu za to, že je vyvedlo z Egypta a Bůh se pak velmi hněval. Zatímco tedy Izraelci neplnili a nenaplnili toto ustanovení, Pán Ježíš naplnil i provždy platné ustanovení pro všechna pokolení, a to tak, že dal v oběť sám sebe skrze věčného Ducha za lidi ze všech pokolení. Jak čteme ve Zjevení:

A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“ (Zj 7,9-10)

Takto Pán Ježíš naplnil věčně platná ustanovení, která bychom nikdy naplnit nedokázali.

Beránka nesmí jíst neobřezanec

Beránka mezi Izraelským lidem nesměl jíst žádný neobřezanec.

Jestliže by u tebe pobýval host a chtěl by připravit Hospodinu hod beránka, nechť je u něho obřezán každý mužského pohlaví a potom bude smět přistoupit, a tak učinit a bude jako domorodec v zemi. Ale žádný neobřezanec jej jíst nebude. (Ex 12,48)

Nový zákon nám vysvětluje, že pravá obřízka není ta tělesná, ale ta, která je udělaná Duchem.

Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. (Ř 2,28-29)
Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo. (Fp 3,3)

A tak ani dnes nemá účast na Kristově těle, nikdo, jehož srdce není obřezáno Duchem svatým. Pán Ježíš řekl Nikodémovi, že kdo se nenarodil z Ducha svátého, nemůže spatřit Boží království (J 3,3). Proto chléb sestupující z nebe jí pouze ti, kdo jsou obřezáni Duchem. A Pán Ježíš, Beránek Boží řekl:

Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa. (J 6,47-50)

Ani kost nebude zlomena

Izraelcům bylo přikázáno, že beránkovi nesmí být zlomena jediná kost.

Musí být sněden v témž domě. Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete. (Ex 12,46)

Evangelista Jan zaznamenal, že ani Pánu Ježíši nebyla zlomena žádná kost.

Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. (J 19,33-34)

To se stalo, aby se naplnilo Písmo, napsal potom Jan. Naplnila se přikázání, proto také Pán Ježíš řekl v Mt 5,17, že nepřišel zrušit Zákon a Proroky, ale přišel je naplnit. Přišel naplnit přikázání i proroctví.

Památeční svátek

Svátek Hod beránka byl ustanoven jako památeční svátek pro Izraelce, na připomínku toho, že byli ušetřeni před Božím soudem, když Bůh udeřil na Egypt, ale Izraelské rodiny, které měli na svých domech krev beránka, zachránil.

Až se vás pak vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená, odpovíte: ‚Je to velikonoční obětní hod Hospodinův. On v Egyptě pominul domy synů Izraele. Když udeřil na Egypt, naše domy vysvobodil.‘“ Lid padl na kolena a klaněl se. (Ex 12,26-27)

Křesťané jsou ušetřeni věčného Božího soudu, díky Pánu Ježíši Kristu a jeho oběti.

Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem. (Ř 5,9)

Anebo1. Tesalonickým 1,10 říká, že Pán Ježíš je naším vysvoboditelem od nadcházejícího hněvu. A Pán Ježíš řekl:

Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

Takže nejsme zachránění před tělesnou smrtí, ale před smrtí, které Bible říká, že je druhá smrt:

Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zj 20,6)

Druhá smrt je uvržení do ohnivého jezera.

Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. (Zj 20,14)

Namísto památečního svátku Hod beránka, Pán Ježíš ustanovil večeři Páně na jeho památku. Jsme totiž zachráněni ještě z daleko ohromnějšího soudu než Izraelci v Egyptě. Biblicky tedy slavme Hod Beránka „s velkým B“ vírou v Pána Ježíše Krista s očekáváním jeho vysvobozujícího příchodu, a s tím souvisí, že podle přikázání Pánova, budeme na jeho památku společně lámat chléb a pít víno, které představují jeho tělo a jeho krev, které za nás dal.