Jeho vinice
- V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. „Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit.“ (Iz 27,2–3)
- Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! (Ř 8,34)
Na první pohled se zdá, že jsou to dva různé texty, ale když se podíváte blíže, uvidíte, že je to jeden text. Jako je jedno evangelium, tak jsou tyto dva texty jedno, takže slovo Boží evangelium jmenuje evangeliem věčným. A jako je ve světě jen jeden plán, tak si můžete být jisti, že jestli si přeje mít na zemi krásnou vinici, tak ji bude mít a jestli si přeje, abyste tu vinici vytvořili vy, spolehněte se na to, že to takové bude mít. Neboť takové to všechno má, jak to od věků promyslel. Já doznávám, že to takové není, jak bych si to chtěl představovat já, že na světě toho pěkného tolik není, že by zde toho duchovního mělo být více. Ano, tak se mi to dává, ale když mi Pán Bůh otvírá oči, vidím, že je to omyl, že to je takové, jaké to chce mít.
Co se týká celého světa, to se týká tvého života; když myslíš, že by toho duchovního mělo být více, šťastný ty člověče! Ale až se ti otevřou oči, uvidíš, že to je takové, jaké si to zatím přeje mít a že dojde na všechny věci, které ti již již připravuje.
Aby se každému z nás otevřely oči, aby každý viděl, že to není tak neutěšené, jak se ti zdá!
Rád bych s pomocí Boží předkládal čtvero věcí a to první mi zní tak:
I. Promyšlený Boží plán
Ten nebeský Pán má svůj věčný plán od věků převýborně promyšlený. Nikdo nezrušíte nic z toho, co před věky zamýšlel! A když zamýšlí krásnou vinici, vy si myslíte, že ji nebude mít, a když si oblíbí vás, vy si myslíte, že takovou vinicí nebudete? Tak pojímá svět, že na něm bude mít svou vinici a tak se dívá na vás, aby měl ve vás to nejpěknější, nač myslel od věků.
Vždy je takový, jaký je! Nu, pak to nemůže jinak chodit, než jak mu to chodí.
Jaký je? Podívejte se do Jana 1,1: „Na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.“ V řeckém textu máte výraz ‚logos‘, to je slovo nebo rozum, takže zcela dobře můžete číst: ‚Na počátku byl rozum.‘ On tě viděl, než tě stvořil a věděl všechno, co s tebou bude dělat, a než tě stvořil, všecko bylo zajištěno. Jemu nikdy nic neselhalo, a když se vám zdá, že Genesis 6,6 naznačuje, že mu něco selhalo, to se vám jen zdá. Otevřete si, prosím, Genesis 6,6: „Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.“ To se vám jen zdá, že se zklamal. To vám Písmo jen tak po lidsku vyjadřuje, poněvadž jsme lidé. On je samá láska. Když vidí tvou bolest, má také bolest. Ale ví, k čemu je ta bolest: všechno se nese k věcem ještě výbornějším. Mrákoty nejsou na to, aby se ukazovaly mrákoty, ale aby v nich ukazoval své světlo.
A když je to v tvém životě takové, jaké to zatím je, když vidíš těžkosti, pak ty těžkosti nejsou na to, aby těžkostmi zůstaly. To by bylo šlo docela dobře bez Pána Ježíše. Ale ty mrákoty a těžkosti jsou na to, aby se v nich ukázala jeho moc a neskonalá láska.
V Písmu svatém se od počátku mluví o tom, že chce mít na světě svou vinici. To je církev a církev je království Boží na světě. První kapitola lidské historie se odehrává v ráji. To byla zahrada, ale je navždy ztracena! Tak se to zdá jen vám. On to skutečně tak dopustil, ale jen proto, aby došlo na to lepší a větší než byl ten první ráj. Zatím tomu nerozumíte, jaké to bylo v tom ráji, právě tak, jako v dětství nerozumíte dětství. Tomu můžete rozumět, až když jste starší. A teď se podívejte do Izajáše 5,1: „Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu.“ A právě tak náš text: „V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. ‚Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit.‘“ A tak napořád. Píseň Šalomounova mluví stále o vinici. Otevřete si, prosím, evangelium sv. Matouše 21,33–34: „Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.“ Tady vidíte jeho plány. A právě tak v evangeliu Janově: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.“ Mluví o ratolestech a myslí na lidi. Vy si myslíte, že když si vybere někoho z lidí, že budou na tom hůř než ti druzí? Církev jsou vykoupení Boží všude po všem světě, kteří si nade všecko váží Božího slova a svátostmi si tak posluhují, jak to přikázal. To je jeho vinice, jeho království na zemi. „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“ To že by bylo na naší zemi? Arciže. Tohle zamýšlel. Jenže vy řeknete: „Ale tohle na zemi není! Ani v ráji to nešlo!“ Dobře! Zůstaňte si při tom. Ale on má své plány, a jestli chce, abyste byli vštípeni v jeho vinici, dejte pozor: budete vštípeni!
Ale teď to druhé:
II. Všechno dělá Bůh
Nikdy tomu nerozuměl tak, aby to vzešlo z vás. On počítá jen sám se sebou. Z něho je to všechno. My všichni jsme napořád jen jeho materiál. Jaký jsme materiál? Takový, jací jsme všichni, tělesní, kteří se znamenitě hodíme k tomu tělesnému. Kde vidíme něco tělesného, to také dokážeme. Neříkejte, že to nedovedete. Všechny skutky těla budete páchat a můžete je očekávat od každého těla. Staří Řekové byli pohané, ale vkus měli znamenitý. To dovedete mít i vy, protože jste tělo. A vybudujete světové říše: zlatou, stříbrnou, měděnou, železnou, hliněnou, ale jedna je světská jako druhá. Ano, to dovede pořídit tělo. Ale když bych se pokoušel, abych z vás vypudil lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání, nepořídím nic. Nikde nic!
Představte si ty suché kosti. A já půjdu a budu jim domlouvat, proč jsou pořád takové suché! Co pořídím? Nic. I kdybych kázal jako anděl, zůstanete tělesní lidé. Ano, vy se můžete vycvičit, ale zůstanete jen tělesní lidé.
Co ale z toho materiálu dovede pořídit on? Všechno, co si jen přeje. On od tebe nikdy nečeká nic, co do tebe nedal. On od vás, tělesných lidí, nečeká nic duchovního. On ví, že to nejde. Ale jestli do vás něco duchovního zaseje, to jistě něco čeká. „My ho milujeme, neboť on nejdřív miloval nás.“ A teď něco čeká. Co dal? Poslal svého svatého Ducha a každý začnete cítit, co to znamená. Ať hlína na počátku chtěla nebo nechtěla, také to cítila, když Bůh na ni dechl. Já vidím, jaké to vlastně mělo být a jaké to teď mám. Já vidím, že by to mohlo být na světě daleko lepší, než to mám. To je dílo Ducha svatého. Ale on ti ukáže, že je to naprosto pochybené a ztracené, když to chceš napravit sám.
Ten druhý text nám ukazuje ta veliká fakta. On přišel sám, aby pomohl, aby vnesl můj hřích na dřevo kříže. On umřel pro můj hřích a je tady. A změní vás. Přirozeně můžete říci: „Já to nevidím! Arciže. To je poctivá řeč. Až to budeš zakoušet, pak budeš věřit, že je živý. „Ospravedlněni jsme zadarmo bez skutků zákona.“ A již jste vštípeni v ten nebeský kmen, a on vypůsobí všechno to ovoce, které si přeje na vás vidět.
Jsou na světě lidé čistě tělesní, kteří nemají tušení, že je něco jiného než tělo; a jsou tu lidé, kteří vidí svou nedostatečnost, ale vidí, že to je jejich povolání, aby žili v lásce, a aby se v lásce propůjčovali do služby všem.
A vy řeknete:
III. Ale ve skutečnosti to tak nevypadá
Ano, to se pěkně poslouchá jako teorie, ale ve skutečnosti to nevidím. My jsme mysleli, že toho duchovního by mělo být na světě neskonale více. To jste na omylu. Vy si myslíte, že on to stvořil a teď se o to nestará? To vězí v mém srdci a v každém srdci, že toho pořád málo vím. To je tak, jako byste řekli: On je výborný hospodář a zasel, a teď z toho nebude nic! To jste na omylu. To je u něho nemožné. On je neustále se svým lidem. Vždyť vy vidíte, jak se to má v celém vesmíru. Všechno mu jde na vlas a na minutu. On jde na svět a nese můj hřích a teď se dál nebude o to starat? Jaký by v tom byl rozum? Pohleďte do našich textů: „V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. ‚Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit.‘ … Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ Stále na vás myslí a stále se za vás přimlouvá. A teď z toho aby nebylo nic? Já přiznávám, že jsem dlouho přehlížel slova našeho druhého textu: Přimlouvá se za nás. A to není jen zde na tom jediném místě. Otevřete si epištolu k Židům 7,25: „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ Je tam kvůli tomu, aby se za nás přimlouval. A obraťte list do kapitoly 9,24: „Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“ Stále tam pro nás a za nás vykonává úřad přímluvce. Mám přímluvce, jakého potřebuji, takže žádného jiného nepotřebuji. Mám přímluvce, který byl na světě jen jednou nevyslyšen, když volal na kříži a podstupoval smrt. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Ale on tomu dobře rozuměl. Jinak to nešlo. Ale jinak nikdy nevolal nadarmo.
On na tebe myslí. Pak že by to chodilo, jak to nemá chodit? Copak je to možné? Všechno co, co tu je, je takové proto, že si to takové přeje mít. Vy závisíte jedině na něm. To není tak zoufalé, jak si myslíš, když na něm závisíš, když jsi jeho radostí, protože jsi obmytý jeho drahou krví, a když víš, že na tebe myslí. Vždycky si rád otvírám Žalm 40,18: „Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí.“
IV. Jeho vinice
Představte si, že jste k němu přitaženi ve víře, že mu ve všem důvěřujete a věříte, že vám všechno napomáhá k dobrému. Nu, pak má svou vinici tam, kde ji mít chce. Pak mu ta vaše vinice vydává velmi výborné víno. To se mu na světě velice líbí. Když jste světská církev a pořídíte si náramně krásné chrámy a dómy a takové půvabné služby Boží, že se to všem líbí jako koncert nebo zábava, jemu se to nelíbí. Reformovaná církev to namnoze napodobuje. Ale když vám ukázal vaši ztracenost a když vás má na svém místě a vy ho máte rádi nade všechno a chválíte mu to a potěšeně se díváte na svět a nic se nebojíte o svou budoucnost, to je to je ho výborné víno, které mu vydává jeho vinice.
Já jsem hotov. Často se mi chce zdát, že to není na světě pěkné, že by toho duchovního mělo být daleko více. To jsem na omylu. Teď jen nepřekážet Duchu svatému a tak se dívat na ty mrákoty kolem, abyste mu v nich pěkně svítili! „V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. ‚Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit.‘ … Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ Amen.
Kázáno 10. dubna 1910.
Přidat komentář